Odpoveď byla označena jako užitečná

Já tam rozdíl vidím. Zatímco odřený medvídek je pro místo na slunci nucen pokoru přímo projevovat, krásné barbíně stačí se podobně tvářit.

Nevěřím tomu, že máme svůj osud předurčený. Naše budoucnost je sledem různých událostí a proměnných je mnoho. Aspoň část z nich můžeme ovlivnit. Člověk by neměl trpně snášet rány osudu a být jako „mouchy snězte si mně“.

Věřím, že vše je předem naplávováno, i když se může zdát, že máme nad věcmi kontrolu (včetně našich úsudků a svobody rozhodování), není to tak. Všechny události a okolnosti, které nás postihly, místa, na která jsme se dostali až po myšlenky, které nám příjdou na mysl; to vše je dle mě dílem osudu. :)

Vše je vzájemně propojeno a tedy např. naše vlastní myšlení je tedy jen souhrnem všeho, co se nám do nynějška stalo, tedy všeho, co na nás mělo vliv… Jako např. první kniha, kterou jsme přečetli, jak jsme se k ní dostali, co to bylo za knihu, a kam nás ona zase zavedla – prostě okolnosti, které s ní souvisí… Stejně tak si to můžeme říct u naprosto všeho, co nás potkalo, do těch nejmenších drobností.

Ale stejně nemůžeme vědět, jak co bude, a co je plánem osudu.

Upravil/a: Anikitos

Jsem hračkou omenu, která mu zajišťuje další další důvod ke hraní. Osud mi nepřiřadil myslet na nákup cibule a fenyklu. Pro celkový omen lidstva snad přispěji svou hmotou, která se jeho hraním opotřebuje, až se zničí. Zatracený osud jsem pozměnil. Protože se mi zachtělo. Ale namísto zapomenuté cibule jsem koupil 10 kg cukru a 18 L piva, které někde musím odložit, protože to neunesu. Jakou hříčkou jsou miliardáři? Odnesou si tam kamínek?
🙂

Je v tom hodně velký rozdíl.
„Krásnou“ barbínou bych být nechtěla.
(Bylo by to na delší rozbor.)

S K. J. Erbenem souhlasím i nesouhlasím:
Někdy dávám přednost naději, jindy jistotě.