Proc vidim do daleka?

Illines, jsou lidé obdarovaní různými talenty a schopnostmi. Vidíte dál a to z Vás dělá svým způsobem výjimečného člověka. Obavy, z toho proč,obavy z toho, co přijde, z neznámých sil, z budoucnosti – prostě omezující pocity, to je to, co Vás nutí přijímat realitu. Jak dál? Přijmout sebe a přijmout vše, co se Vám děje. Všechno má svou příčinu a důvod. Bojovat proti tomu, nemá smysl. Jediným řešením je naučit se s tím žít.
Doplňuji:
Ad poa.li – díky za podporu. Mám dojem, že to je to, co Illines potřebuje právě teď slyšet (nebo spíš si přečíst).

Upravil/a: anonym

Vidět do daleka, tedy být si vědom následků svých činů, je ve všech případech dobré.
Problém nastává, když vidíme špatně. Když si člověk plete realitu s předsudky. Předsudky vytvářejí klamnou představu následků a tak se můžeme obávat, že i to co děláme dobře se může zhatit. Samozřejmě že může, díky nějakému negativnímu vlivu, ale to není
podmíněno naší činností, takže strach není na místě. Budeme to řešit až se to stane, strach a nejistota mají význam jen když sami něco zanedbáváme.
Mít starost o někoho jiného je jen chyba, nic víc. Jen tě to vysiluje a nijak nepomůže, protože každý se musí spoléhat na sebe a rozhodovat sám za sebe.

Víme,co bylo včera,známe,co přinese dnešek,ale nikdy nemůžeme VĚDĚT,co bude zítra.

Jeden moudrý kdysi řekl:Vidět daleko a dojít tam,není totéž.

Pochybnosti… Jak řekl Gandalf – nikdo nedohlédneme do všech konců. Je třeba tedy počítat se vším, i když naše vidění do daleka riziko chyb oproti ostatním snižuje. Pokud máme čisté svědomí, pak jsou „špatné“ události našimi učiteli. Hlavu vzhůru…