Kropítko, odpovím na poslední část otázky. Několikrát jsem se sesunula na zem. Mám málo železa, musím je hlídat a stále doplňovat. Záleží na jídle… Poznám na sobě slabost, závratě, proto raději dřepnu, abych nespadla. Homeopatické železo nosím s sebou, vezmu kuličku a za chvíli je dobře. Běda, když zapomenu …Stalo se. Zatím mě při pádu vždy někdo zachytil …

Protože dneska by byly ihned zneuctěné a oloupené.

možná proto, že dnes už se nenosí těsně utáhnuté korzety, které bránily ženám v sebevětším nádechu :) a taky dnes už muži nejsou takový gentlemani, aby zachraňovali ženy v nesnázích ;)
A ještě ten feminismus… žena, která omdlí, ukazuje svoje slabiny a to v dnešní době přece neexistuje :D

Omdlievanie dám je výdobytkom novoveku. Všimnite si, že omdlievajú šľachtičné alebo „nóbl“ meštianky, ktoré nič iného nevedia. Pracujúce ženy a ženy starajúce sa o rodinu na také „srandičky“ nemali čas.
Druhý problém, ale zase bohatšie vstvy, móda. Buď tesný šat so španielskym golierom, neskôr stiahnuté korzety, znemožňujúce normálne dýchanie. Toto sa udržalo až do začiatku 20.storočia. V období medzi 1.a2.svetovou vojnou omdlievanie sa stalo už nemoderné.
Teraz, ak niekto omdlie, tak to má zdravotnú príčinu. Takých ľudí mužov i žien je vo svete dosť, určite aj vo vašom okolí. …ale, žiaľ, niekedy si myslíme: opilec a nepomôžeme. :(

v těch filmech to měly prostě ve scénáři: režisér řekl „a tady mi omdlíš“ a ona omdlela, bylo to nahrané..
já dnes vstanu ráno z postele, díky nízkému tlaku div nespadnu a nic ve scénáři nemám..

Poprvé jsem omdlela,když jsem měla „své dny“,to mi bylo 17let.Podruhé před asi 15lety v práci a potom mě bylo na omdlení ještě mockrát Měla jsem vždycky nízký tlak a vím,že když mě začíná být tak nějak slabo,tak se musím hodně napít.Proto pořád nosím nějaké pití s sebou,v létě i v zimě.A musím také pravidelně jíst,protože bych určitě omdlela i z hladu.
Doplňuji:
ad Drap – přesto jsem taková,jak popisuješ,alespoň si to myslím a zná mě takovou i moje okolí.

Upravil/a: hanny 2

Patřilo to tehdy zkrátka „k věci“.
Tedy k zromantizovanému pohledu na ženy – jako takové.Vždy se vzdychlo a nesmírně půvabně se omdlelo.Někdy se před omdlením také lomilo.

Rukama.Znáte někoho,kdo by dnes lomil?

Dnes už ženy rukama nelomí,natož aby sebou sekly.Jóó – to byly časy.
Dnes už jsou – todleto – emancipované – a některé zástupkyně něžného pohlaví v klídku překousnou traverzu.

Ženy jsou stále emancipovaněj­ší,silnější, odolnější, razantnější… atd. Takže mdloby už v jejich životě nemají místo.