Proč se někdy říká „no, nazdar hodiny“?

.Zkustím vyjít z významu slov.

Ale uvědomuji si, že si občas postesknu. " Ach jo, hodiny!" Jde o naznačení myšlenky, která není vyjádřena explicitně, tedy přimo, ale v kontextu je pochopitelná.

To znamená, že spěchám, třeba na autobus, nemám už hodně času. Nebo si na něco vzpomenu atd.

No nazdar: expresívní vyjádření překvapení, údiv. Jinak nazdar je pozdrav, jeho původ je zde v archivu vysvětlený.

Hodino!, hodiny! – se používalo rovněž jako zvolání při neblahé události nebo vzpomínce. Něco nepříjmeného nastalo. Například Umučená hodino! – výraz bolesti atd.

Podle významu slov v PSJC.

Takže někomu se třeba něco v daný okamžik nepovedlo, proto obě zvolání spojil v jedno.

Upravil/a: annas

Tohle občas použiji taky.. Hlavně když zjistím, jak ten čas letí!
Místo: „No nazdar! To je zase hodin!“ řeknu: „No, nazdar hodiny!“

Jinak se zkus s dalšími hodinami řádně rozpřáhnout a uvidíš, jak ten čas letí 🙂

Existuje již dnes málo používaný obrat: „umučená hodino“, která odkazuje na umučení Ježíše Krista (XP). Čas ve kterém XP zemřel je ona umučená hodina, čas velkého smutku, přeneseně velký nezdar, něco velmi zlého, špatného.

No nazdar hodiny! – je takové lamentování ve smyslu: Bože!, Sakra!, Proboha!

co nevidět zemře: pro umučenou h-u, (ty) umučená h-o! ~ proboha;

http://ssjc.uj­c.cas.cz/sear­ch.php?heslo=ho­dina&hsubstr=no