Proč někdo někomu není lhostejný ani potom, co se mu napoprvé neukázal v dobrém světle?

To byste musel nejdřív chápat ženskou logiku – a to nejde.
Žena si totiž hajzlovské chování vyloží jako „neohroženost“ a daný hajzl ji pak přitahuje ještě o to víc. Pravda jí obyčejně dojde, až když je pozdě, a teprve potom, se závazky, si hledá toho hodného. Takto často vznikají rozvrácené a neúplné rodiny.

Na tuto otázku se nedá odpovědět.
Odpovědět by mohl jen ten, komu není někdo lhostejný ani poté, …
Nevím, jestli by někdo byl ochoten se „přiznat veřejně“.

Na rozdíl od ivzez si myslím, že odpověď na otázku je jednoduchá:

Ještě neznamená, že člověk se vzácným charakterem a šlechetnými vlastnostmi nutně musí vyzařovat dobré světlo. ;)