Proč jsou lidé zavislí na Facebooku?

To je samozřejmě otázka na delší povídání, ale já se to pokusím vyjádřit stručně v bodech.

Tak za prvé, facebooku smazává sociální a společenský rozdíly. Na facebooku se bavíš s lidmi, s kterými by ses ve skutečnosti vůbec nebavil. Vyjadřuješ názory, které bys nedokázal vyjádřit ve skutečnosti. Je to taková ta pokřivená realita kterou sice najdeš na každém diskuzním fóru, zde ale na rozdíl od jiných míst kompletně chybí jakákoli anonymita.Může to potom působit jako skutečnost v které se ale pohybuje každý naprosto bez problémů a bez potíží, které přináší normální život – ve skutečnosti je to ale stejná blamáž jako jakýkoli diskuzák.

Za druhé, většina lidí potřebuje nějak smysluplně trávit svůj volný čas, ale nepředřít se u toho. Válet se na gauči u televize je moc pasivní, člověk má pak depresi z toho, že nic nedělá. Takhle se může válet u facebooku, sdělovat světu svá moudra, ukazovat fotky roztomilých koťátek, posílat hezkým ženám obílí na farmu a prsit se tím, jak moc je aktivní a to ještě ve společnosti stejně smýšlejících přátel které viděl naposled před deseti lety když mu na základce strkali hlavu do hajzlu – zase blamáž.

Za třetí a naposled (i když jak říkám, těch důvodů budou stovky a propojených). Neschopnost uvažování a práce s daty, jakožto neschopnost správně se orientovat v prostředí internetu. Na facebooku je všechno, ale zároveň tam není vůbec nic. Člověk tam najde cokoli, ale nikdy člověk nevynaloží žádnou snahu pro to aby člověk informaci našel a už vůbec nevynaloží žádnou snahu k tomu, aby s informací pracoval. Vše co mu facebook předloží je bezcenné. Vidím na příkladu své tety, která si ve třiceti pořídila svůj první počítač, aby se mohla připojit na facebook, přičemž neví co je internetový prohlížeč a neví, že existují na internetu jiné stránky.

Tak či tak, závislý na facebooku může být jenom debil. Ani to není závislost, pouze forma trávení času pro jednodušší lidi.

Proč ? Také by mě to zajímalo. Je to takový „fenomén doby“. Člověk má potřebu komunikovat a čím více komunikuje, tím se cítí spokojenější. Já preferuji při komunikaci osobní styk a s těmi, se kterými se nemohu tak často scházet, jak bych si to představovala, komunikuji přes Skype. Zdá se mi to bezpečnější, než Facebook. Mám též několik známých, kteří na Facebook zanevřeli a již přes něj nekomunikují. Ale každý si může zvolit, jak a s kým chce být v písemném, telefonním či osobním styku. Akorát je možná škoda, když tomu věnuje přespříliš času, který může věnovat kultuře, sportu, procházce, četbě apod.

Pravděpodobně jsou pohodlní a virtualita je pro ně lepší, než praktický život.
Ale i já bych při 30 stupních raději zůstal doma ))

Pokud můžu mluvit za sebe, tak celodenně závislá jsem na tom byla, dokud jsem hrála ty hry jako kdysi Farmville apod. Od té doby, co to nehraju, jsem tam mnohem míň, někdy si tam s někým píšu, a nebo tam člověk něco přidá a pak ho zajímá, jestli se to někomu líbí nebo ne, tak různě, zajímá ho, co tam dávají ti jeho přátelé, nebo někdo v oblíbené skupině, jako třeba Odposlechnuto v Praze.
Člověku se tím trochu změní myšlení, myslím, že by to vydalo na nějaký rozsáhlejší psychologický výzkum 🙂

já mám na FB skoro celou rodinu z Kanady, tak si tam posíláme fotky a videa, aspoň tak jsme ve spojení, dál jsem tam ve skupině kde se věnují šití, mám tam hudbu a synovu rodinu s vnučkou, hry nehraju, to mě nebaví, pár přátel ze školy a starého bydliště a to je všechno, jsem tam pár minut denně, jen odpovím, co mi píšou, nebo pošlou a nějaký srandičky to je vše

Facebook je velký zdroj informací, co se týče osobního života ostatních lidí. Já osobně to vidím jako celkem problém, protože spoustu lidí, sdílí své soukromí a může to dělat špatně. Na druhou stranu, člověk může získat důležité informace o svém objektu zájmu. Lépe si člověk vyhledává lidi, kteří mají stejný zájmy a tak…
určitě tu je prostor pro manipulace s ostatními atd…

Jak píšeš, je to závislost. Zažila jsem extrém, kdy kamarádka přijela s přítelem (skoro 40 let), on okamžitě sednul k mému počítači a nebyla šance ho od něj dostat (vydržel tam od pátku do nedělního večera, nepotřeboval ani spát). Při příští návštěvě jsem mu řekla, že na počítač ho už nepustím a byl z toho tak vyřízený, že z něj byla nešťastná i kamarádka.
Nějak moc se vžilo „lapění“ u PC. Náhražka za život to každopádně není a kdo má zapotřebí takový únik před životem, měl by se léčit. Je to stejná závislost jako kouření, alkohol nebo drogy. Jen stěží jde určit, co z toho je horší.

Jinak než virtualně komuinkovat neumí a zároveň nechtějí přijít o (pro ně) důležité informace.To je můj názor.Štěstí že mezi ně nepatřím,ale ráda se kouknu na fotky dětiček mych spolužaček…proto facebook mám :)