Při jakých příležitostech se konaly slavnostní triumfální jízdy?

Odpoveď byla označena jako užitečná

"Triumf (latinsky triumphus) byla veřejná oslava konaná ve starověkém Římě na počest vítězného vojevůdce.

Senát v období římské republiky přiznával tuto poctu veliteli, který dosáhl velkého vojenského vítězství vedoucího k završení války a jehož provolalo vojsko na bitevním poli imperátorem. Vítězství muselo být vybojováno ve spravedlivé válce (bellum iustum) a v rozhodující bitvě muselo padnout alespoň 5000 nepřátel.

Triumf mohl být přiznán jen nejvyšším magistrátům, jimž náleželo imperium. V dobách římské říše byl vyhrazen osobě císaře a zpočátku také jeho nejbližším příbuzným. Vítězní vojevůdci bývali odměňováni nižší formou triumfu nazývanou ovace (ovatio), případně obdrželi triumfální odznaky (ornamenta triumphalis)."
https://cs.wi­kipedia.org/wi­ki/Triumf

--
!Když římský vojevůdce některý dobyl ve spravedlivé válce velikého vítězství, pobiv značné množství nepřátel, mohl mu senát (sbor starců) v souhlasu s lidem povoliti triumf, to jest slavný a velikolepý vjezd do Říma.

Vjezd tento děl se obyčejně z pole Marsova. Oslavenec jel na pozlaceném voze taženém čtyřmi bělouši, ozdoben vavřínovým věncem, v ruce maje žezlo ze slonové kosti a oděn rouchem purpurovým. Veškery ulice, kudy se až ke Kapitolu ubíral, byly nádherně a skvěle vyzdobeny a okrášleny; senát kráčel vítězi vstříc.

Napřed šli zpěváci a hudebníci, za nimi obětní zvířata vyšňořená, pak kráčeli v dlouhých řadách vojínové a nesli kořist ve válce získanou, neb též vezla se na vozech, také nesli obrazy dobytých měst a hradů, a za nimi šli zajatí knížata, vojevůdcové a vojíni v poutech, teprve za těmi následoval vítěz či triumfátor; za ním nejbližší jeho příbuzní a přátelé, jakož i jiní občané v oděvu slavnostním s hlasitým plesáním se ubírali.

Za občany šlo vojsko pěší i jízdní, pokryto vavřínovými věnci a dary, jež jim obyčejně udílel vítěz krátce před slavným vjezdem do Říma. Dle starodávného zvyku těsně za vítězem šel otrok, nesa zlatou, drahokamy ozdobenou korunu a chvílemi opakuje vážnou výstrahu:

„Ohlédni se za sebe a považ, že jsi pouze člověk!“ na znamení, aby vítěz příliš nezhrdl.

Celý průvod ubíral se na Kapitol, kdež vojevůdce děkoval hlasitě a přede všemi bohům za obdržené vítězství, obětoval zvířata až sem přivedená, a věnoval bohu Jupiterovi zlatou korunu a čásť kořisti. Potom byla nádherná hostina, již dával vítěz na své útraty; večer vyprovázel lid s pochodněmi oslavence s radostným jásotem domů.

Často i vystavena byla triumfujícím vítězům slavobrána z mramoru, opatřena nápisy, figurami a jinými okrasami. Mnohé z nich až po naše dny se zachovaly, a kdo navštíví Řím, neopomene si prohlédnouti tyto starobylé ostatky a svědky římské moci a slávy."

https://cs.wi­kisource.org/wi­ki/Drobn%C3%A9_pov%­C3%ADdky_d%C4%9Bj­episn%C3%A9/%C5%­98%C3%ADmsk%C3%BD_tr­iumf

Nebo šlo také o slavnostní průvod k božstvu. V době, než byly zakázány náboženské oslavy, konaly se podobné průvody např. o Božím těle, slavnosti vzkříšení atd.

Dnes se dá za tento pochod považovat olympijský nástup sportovců, Nebo nějaké jiné slavnosti.
Nebo si pochody můžeme poslechnout v opeře třeba od Verdiho.