Odpoveď byla označena jako užitečná

Člověk. Psl. *čelověkъ (ztráta
první slabiky v zsl. a jsl. asi rychlou a
častou výslovností) se chápe jako stará
složenina, jejíž první část *čelo- je příbuzná
s :čeleď, druhá pak s lit. vaĩkas
‘dítě, chlapec’, psl. věkъ ( :věk).
Původní význam se pak vykládá jako
‘dítě rodu’ (s řadou i neie. paralel),
ale – vzhledem k původnímu významu
ie. *u̯eik- ‘síla, bojovat’ – též jako ‘bojovník
rodu’. Jsou však i výklady jiné.
–
Etymolog odkazuje na podst. jméno Čech.
Toto staré etnonymum,
označující původně pouze jeden kmen
sídlící v centru dnešních Čech, se pokouší
objasnit množství výkladů. Za
nejpřijatelnější považujeme výklad ze
základu *čel-, který je v :čeleď, :člověk,
s expresivní obměnou l → ch (srov.
:hoch) (příslušníci kmene sami sebe
často nazývají ‘lidé’, srov. i Deutsch u
:cizí), další dobrá možnost je odvození
od *čechati, *česati ‘česat, drhnout’,
ale i ‘bít’, pak by Čech znamenalo

‘bojovník’.

Ještě k Rejzkovu vysvětlení něco od etymologa Machka.

Praslovanský čelověkъ – složenina. V 1. části vězí útvar od nedochovaného čelo /2. p. čelese), tlupa, sdružení, sbor, oddíl vojáků, hlídačůl, lovců, sluhů. Celek tedy znamenal – muž činný jakožto člen určité skupiny, zřízené za účelem vojska, artělu, služebnictva. Z toho je vidět, že kdysi člověk pokleslo i na význam „muž jsoucí ve službě“ někoho poddaný)" a dále to, že nemá ženský protějšek.

Původně byly všechno činnosti mužské!!!

Žena, ženima ve významu souložnice totiž vyjadřovala nedostatek právní náležitosti.

Nevím, zda vám bude toto vysvětlení vyhovovat. Etymologie zájmen ten, ta, to nenapoví.

Asi proto, že jazyky se vyvíjely za pochodu. Filosofové u toho chyběli, a pokud nechyběli, ostatní na ně kašlali.
Historicko-filosoficky se to těžko zdůvodňuje. Hlavně proto, že když lidi mluví, mají k historicko-filosofickým důvodům zpavidla daleko. To platí i dneska v době vědy. Přece byste historicko-filosofické uvažování nevyžadovala od našich předků, když pekli mamuta. Měli hlavy plné důležitějších otázek!

Co s tím? Jistě, dá se říkat ředitelé a ředitelky, profesoři a profesorky, dramaturgové a dramaturgyně, jen se někdy zapomíná říkat zloději a zlodějky, podvodníci a podvodnice, vyvrhelové a … a vyvrhelky nebo vyvrhlice. U člověka je problém: člověk a člověčka? Lidé a liďky nebo liďáci a lidyně – lidice už je obsazené!

Různé jazyka preferují pro neutrální vyjádření to či ono pohlaví. Čech vidí přeběhnout přes cestu černou kočku, i když to třeba byl kocour. Francouz řekne, že to byl le chat, což je právě kocour, i když by to byla kočka. U pávů tento problém nebývá, i kohouta od slepice pozná každý.
Taky říkáme to děvče (das Maedchen) – hledejte důvody…

Možná, že když se tlupa pralidí potkala s jinou, bylo nutno spočítat především hlavy mužů tj. bojovníků té druhé. Od nich se odvíjela nebezpečnost druhé tlupy. Snad tomu nasvědčuje případná příbuznost slov: hlava tedy galavá (rus.) přes hypotetické galavák, kelavák k čelavjék, člověk. Srov. též lat. calva (lebka), či řec. kefalé (hlava). Že je to blbost? Chtěla jste filozovat, tak filozofuju 🙂

Z hlediska „ideálního“ jazyka ovšem s Vámi souhlasím. Uspořádání podle vzoru prase – kanec – svině by bylo systematické. Proč to u prasat jde a u lidí ne?! Že bychom se od nich ještě měli co učit…? 😉

Doplňuji:
Snad Vám udělám radost. V esperantu, tedy jazyku umělém, nehistorickém se odlišuje člověk a muž a esperanto nemá gramatický rod.
Člověk je homo a lze to považovat za neutrum (nova homo, v lat. je maskulinum – homo novus). Muž je viro. Jenže ..... koukám, že žena je virino. Teda je to odvozeno od viro. Tak to sem ani psát nebudu… ;-(

Upravil/a: MK44

Takáto otázka sa dá zodpovedať len na základe hypotéz a teórií. Podľa jednej z nich, spoločenstvo v minulosti, keď sa rodili jazyky, bolo často patriarchálne, teda muži mali dominantné a rozhodujúce postavenie. Tým pádom sa pravidlá a normy formovali podľa mužských predstáv.

Ďalšie vysvetlenie môže byť v tom, že mnohé jazyky skloňujú slová podľa troch kategórií: mužský, ženský a stredný rod. A slovo „človek“ je zaradené do rodiny tých slov, ktoré sa skloňujú podľa mužského rodu. Toto členenie nemusí nevyhnutne odrážať priamo spoločenské postavenie mužov či žien, ale je to skôr výsledok jazykovej evolúcie, ktorú ovplyvňovali rôzne faktory.

Na otázku, prečo slová, ktoré odkazujú na ľudí všeobecne (napr. človek, dieťa, jedinec) sa skloňujú podľa mužského rodu, by mohol odpovedať niekto, kto sa podrobne študoval konkrétny jazyk, jeho štruktúru a históriu. Je potrebné poznamenať, že nie vo všetkých jazykoch je toto pravidlo platné. Napríklad v angličtine sa „human“ skloňuje neutrálne.