Potřebuje člověk vzory, když je často nemá v rodině/společ­nosti, tedy obdivuje výkony sportovců, protože vítěz bere vše?

Odpoveď byla označena jako užitečná

Bez vzorů by to nešlo.
1, Jedná se jak o vlastenectví, tak o euforii. Jistá hrdost založená na tom, že patříme do jisté skupiny lidí, a některý z této skupiny vynikl.
2, Ano je to tak. Sport se vede dnes všemi možnými prostředky a ve vrcholovém sportu jde v podstatě o byznys a poměrně slušné peníze.
Co se vzorů týče, tak jsou nutné. Všichni máme své vzory, i ti co to popírají. Bez životních vzorů to nejde. Někteří z nás si svůj vzor uvědomují, jiní ne, ale nic to na skutečnosti nemění. Během života rostou a mění se i vzory. Učíme se jeden od druhého. V dětství jsou vzory často rodiče, později hrdinové z knih, sportovci, umělci atd. Bez příslušných vzorů by jsme nebyli schopni se nikam posunout, téměř nic zvládnout. Neni důležité ani kdo tím vzorem je, ale díky vzorům se učíme vše potřebné. Od jednoduchých životních návyků až po řešení složitých životních situací. Nemusíme ani umět pojmenovat nebo konkretizovat životní vzory v jednotlivých fázích života, ale stále je máme.
I naši dávní příbuzní, opice se přece učí a dospívají podle svých vzorů v tlupě.

Ano, lid jsouc takový, klidně se nechá sportovcem vésti.

Hapiky bohužel?????????­??????????????
Snad bohudík, ne? Nebo chceš annas namluvit, že ostatní tvorové, kteří tady byly dávno před námi, mají nějaké cíle? (Jen názor k tématu- vzory ;))

Upravil/a: zjentek

Kdo nemá žádný vzor, nemá žádný cíl. Všichni lidé bohužel nejsou cílevědomí i když by mohli.