Pokud se bude konat soud o omezení způsobilosti k právním úkonům, může se dotyčný hájit?

„Klient“ (nechce se mi psát opatrovanec, když ještě není rozhodnuto) má příležitost se vyjádřit, pokud to jeho stav umožňuje. Nemůže se hájit, protože není obžalován. Soud si obvykle předem vyžádá znalecký posudek, kde si znalec vyžádá a prostuduje materiály a je-li to možné, vyšetří klienta.

Jako jak „hájit“? On tam, ten opatrovanec, není obžalovaný, ani tam není podroben outrpnému vejtazu, nebo něco podobného.

Je to formalisovaný postup: někdo podá návrh, pokud není zjevně neopodstatněný, tak si soud vyžádá nějaké zprávy od lékařů atp., no a pak ustanoví znalce z příslušného oboru, většinou psychiatra, že, aby vypracoval znalecký posudek na opatrovance stran příčetnosti v těch věcech, o kterých je důvodná pochybnost.

Co je tam na „hájení se“? Že dementní dědek nedokáže sečíst 17 + 8, třeba? Nebo, že jinak i docela normální bába po dvacáté půjčce a dvacáté exekuci nechápe, že koupě dek za Kč 30,000.00, v hodnotě Kč 5,000.00, není dobrý důvod zadlužit se tak, že, časem, přijde o střechu nad hlavou? Nebo jak se má „hájit“ bába, která chystá po pozemku pasti „na pancharty“, co jí chodí, v noci, pálit elektriku?

Ano, senát (tvořený jediným soudcem, takže soudce) musí toho opatrovance vidět a dát mu možnost se vyjádřit. A to se stane.

A co, jako, čekáš víc? Vždyť Ti tady pořád píšu, že jsi mimo, že Ti ten mozek „kulhá“. Jasně, Ty za to nemůžeš a nevidíš to, alespoň tedy z části, protože kdybys to viděl, tak bys nebyl „mimo“ a nebyl bys, asi, pacient s hlavou.

Tak, opravdu, nerozumím tomu, co zase řešíš.

Ten, koho se to týká, nemůže do toho mluvit. Od toho jsou orgány, které to řeší. A je to řešeno na základě zdravotního stavu dotčené osoby.