Pokud by někdy došla ropa, tak by se víceméně přecházelo na biopaliva?

Rozdělení dle generací:

1. generace: z polysacharidů a olejnin – mohou konkurovat výrobě potravin
2. generace: z lignocelulozových zbytků (dendromasa a zbytková biomasa)
3. generace: z řas a mikroorganismů – průběžná sklizeň

V současnosti je chemická energie z biopaliv uvolňována hlavně jejich spalováním. Jsou vyvíjeny jiné účinnější metody pro jejich využití k výrobě elektřiny pomocí palivových článků. Biopaliva pokrývají 15 % celkové světové spotřeby energie, především ve Třetím světě, kde slouží převážně k vaření a vytápění domácností, ale relativně vysoký podíl mají biopaliva i ve Švédsku a Finsku (17 % a 19 %).

Zda a případně o kolik biopaliva snižují produkci skleníkových plynů, stále zůstává předmětem sporů. Při výrobě biopaliv je třeba dodávat obvykle nezanedbatelné množství energie – např. proto, že k účinnému růstu rostlin je potřeba hnojivo, rostliny je třeba sklidit, přetransformovat na biopaliva a přemístit do nádrží.

Biopaliva 2. generace zatím v roce 2013 nejsou (pro účely přeměny na složku paliva) uvedena do praxe a ani není jisté, zda nebude jejich výroba také energeticky náročná.

K výrobě biopaliva lze použít vodní řasy.

Argumenty pro využívání biopaliv
V Evropské unii by využití biomasy mohlo být přínosem při stanovení jasných podmínek pro šetrnou produkci a při vhodném výběru plodin.[zdroj?] Podle studie Evropské agentury pro životní prostředí (EEA) z roku 2006 tzv. evropský potenciál biomasy, který respektuje přísné podmínky ochrany biologické rozmanitosti, umožňuje, aby v roce 2030 mohlo být pokryto energií z biomasy 15 % energetické spotřeby EU. Podle EEA by v EU do roku 2030 mohlo asi 18 % tepla, 12,5 % elektřiny a 5,4 % paliva pro dopravu pocházet z biomasy z evropských zdrojů. Už do roku 2020 by se tak mohly snížit evropské emise o 394 milionů tun oxidu uhličitého.[4]
Podle studie zveřejněné v periodiku Global Change Biology Bioenergy[5] by se jako jedna z mála plodin vhodná k pěstování pro levnou bionaftu jevil dávivec černý (Jatropha curcas). Například proto, že je velmi nenáročná na půdu a (třeba oproti kukuřici pro biolíh) by z velké části „potravinovým“ plodinám nekonkurovala, ale spíš by je doplňovala.[6] Na Kubě se na jeho zpracování rozjela první továrna.