Podle dr. Sobotky. Pomoci lidstvu dokáží pouze výjimečné osobnosti, ale pomoci lidem může každý z nás. Souhlasíte?

Určitě bych vzpomněl na spoustu osobností z oblasti vědy. technických profesí. Nechci jmenovat, každý upřednostníme někoho jiného. Bohužel nenacházím a nevzpomenu snad na žádnou opravdu osobnost z veřejného života, či politiky. Co se týká osobností které přímo ovlivnili mne by byla celá řada také, spousta autorú různých knih, které se mně dotkli a setkávám se s jejich myšlenkami nad každý den, ale také spousta běžných lidí, z okolí mého života, kteří by během let nějak pomohli. Nikdo je z vás nebude znát, ale já občas vzpomenu. Stejně tak mě pomohli rodiče a vracím se k jejich radám dodnes.

Ano, vzpomínám. Někteří lidé jsou skutečně výjimeční, stávají se tak pro nás nezapomenutelnými. U mě tomu tak bylo na školách a dobře pamatuji, ale… Na spočítání skutečně výjimečných jedinců by mně zde stačily prsty jedné ruky. O mých příbězích s nimi bych se dokázal rozepsat.

Další výjimečnou osobností v životě pak pro mě byla jedna osoba ženského pohlaví, s kterou jsem dříve (kdysi) léta žil. Než se rozplynula jako dým. 😔 Její (náš společný) příběh by byl na knihu, ne jednu.

No a dále osobnosti zde: Vy, bolak, aliendron… etc. (da ny, ametyst…). Ještě bych si vzpomenul na další skutečně výjimečný nick, ale nechme to být…

Jo, ještě mě napadla jedna dáma, která se v mém životě objevila jako blesk z čistého nebe a významně se na něm podepsala (ona to ale samozřejmě nevěděla/neví a bůhví zda je ještě mezi námi v tomto životě).

Bylo to na dovolené. Tehdy jsem byl kluk a ona překrásná dáma v letech.
Byla na stejném hotelu a byla tam sama. Já se toulal sám, nikdo si mě nevšímal. A ona taky sama. Něco „v sobě měla“ a HNED mi tím učarovala natolik, že jsem ji NENÁPADNĚ pozoroval, nemohl jsem si pomoci. Denně brzy ráno vyrážela za poznáním. Já už byl tou dobou dávno venku, protože JÁ TAKY „vyrážel“, ovšem jen ve svých představách a toho si stejně nemohl nikdo všimnout, protože jsem byl kluk, že, a mé „poznávání“ tedy bylo značně omezené na blízké okolí a hlavně bylo jen v té mé hlavě. 💁‍♂️ Čili na případné vlastní otázky jsem si odpovídal výhradně sám, znáte to, dítě. 💁‍♂️
Jenže tato dáma si všimla. Nechápu to dodnes. Všimla si a PROČ- to už se nikdy nedozvím. Nečekaně mě oslovila a prej zda bych měl zájem „se projít“ někam. Bez dechu jsem souhlasil. A ona bez váhání šla… a domluvila to s rodiči (kurwa, jak ti byli nadšeni že jim odpadla starost).
No a hned na to jsme vyrazili. Vzala mě „někam dál“. Něco vidět. Něco poznat. Něco zjistit, pochopit. Od této chvíle jsme strávili celý zbytek té dovolené jen spolu. My dva- já, jinak zcela sám a ona- jinak sama. Nehnuli jsme se od sebe.
Na každé další ráno jsem se těšil jako ještě menší kluk. Nicotných pár dnů před koncem dovolené se pro mě stalo nekonečnými.
Vyslechl jsem spousty překrásných příběhů, třeba o moruších, proč bílé proč černé, o městech, o civilizacích, ochutnal jsem limonády a další dobroty, které jsem dosud nikdy neochutnal a ani neznal, poznal jsem prostředí způsobem, jakým bych ho jindy nepoznal, za nálad, pocitů a emocí, které jsem nikdy předtím necítil…
Díky jediné ženy (možná zásahem osudu, kdo ví) jsem už jako mladý chlapec pochopil mnohé, pochopil zřejmě, co je zásadní během krátkého lidského života. A stále to cítím.
Takže ano, výjimečné osobnosti existují, existovaly a budou tady stále, aby i nám udělaly život výjimečným a my se tak mohli cítit také výjimečnými. Aby nás osvítily svým světlem…

Však bohužel gro této otázky je vždy o tom, kdo hodnotí, posuzuje a vlastně podle jakých měřítek. 🤷‍♂️
Nic méně, žena z příběhu mně osobně během nepatrného „okamžiku“ zbytku dovolené, dala do života mnohem, MNOHEM více, než třeba vlastní rodiče po celou dobu mé „výchovy“.

Možná by se našel i někdo další, kdo zapůsobil, možná vzbudil i respekt. Je to jedno. Víme o těchto lidech, víme, kým byli, kým jsou… 🙏

(An, malinko se vám to „zpřeházelo“ a v poli pro otázku máte podotázku a naopak. Že? 🤷‍♂️😏😉)

Mezi výjimečné osobnosti, které opravdu bez nadsázky pomohly nejen lidem, ale celému lidstvu, řadím Alberta Schweitzera a Marii Curie – Skłodowskou.

Blbost.

Člověk si může pomoci jedině sám. Ostatní mu v tom mohou být nápomocni, ale nic za něj neudělají. Jinak se to dá říci také tak, že koně můžeš dovést k vodě, ale pít ho nedonutíš. A nebo, že pomoci je pouze a jen tomu, kdo si pomoci nechá.

Aktivní blbec horší třídního nepřítele. To, že se jedinec domnívá, že pomáhá, neznamená, že (nutně) pomáhá. To se musí umět, jako všecko!

Lidstvu pomoci nejde, protože lidstvo neexistuje, lidstvo je jenom množství lidí a pomoc potřebují jednotliví lidé. Přes pomoc jednotlivým lidem bude pomoženo také lidstvu, naopak to nejde.

Ne, na nikoho takového si, takhle z hlavy, nevzpomenu.

Nikola Tesla