Podařilo se vám někdy říct něco, že byste se raději viděli v sedacím svalstvu?

Podobných otázek zde již bylo několik.

Na svůj „překlep“, který jsem několikrát uváděla, si občas vzpomenu, i když dotyčný už nežije. Bylo to v dobách socialismu, kdy se obecně používalo oslovení soudruhu/soudružko.

Jednou jsem telefonovala do jednoho ústavu. Po vzájemném představení se jsem požádala telefonistu s vysokým hlasem, aby mě spojil se soudruhem Šulinem.

Dotyčný odpověděl „nejsem soudružka, ale soudruh Šolin“. Zablekotala jsem, promiňte a hovor zrušila.

V jednom hlášení na KNV jsem ve spojení „socialistická péče“ zaměnila é za sousední í. Naštěstí ti „nahoře“ se bavili, dokonce ředitel vzal překlep s humorem.

No jo, kdysi…
Balil jsem holku a chtěl jsem ji nějak ne úplně tradičně oslovit, napadlo mne „děvče“… Jenže ještě než jsem to dorekl, mne napadlo vhodnější " dívko"…
No – ale do „dě“ už jsem vyřkl…
Výsledkem bylo, že tehdy jsem šel spát sám…
😉

Upravil/a: gecco

Tak tady v tom nemám konkurenta. Většinou jak píše gecco, nějak se mi slovíčko v hubě převrátí, a je to. 🙂

No jasně. Na jednom školení jsem se bavila se spolusedící o tom, kde pracujeme. Já říkám, že dělám tam a tam. Ona na to, znáš tam pana XY? Já no jasně, to je pěknej debil. Ona – hm, to je můj táta.

Jako svobodný jsem sháněl psa, vlčáka.Jedna známá mi doporučila jednu rodinu, že mají fenu německého ovčáka, ale nemají na ni čas a chtějí ji dát do dobrých rukou.Zazvonil jsem tam, vyšla paní a tak jsem jí řekl co chci.Zavolala do chodby:„Táto zavolej Zorku.“
Za chvíli přišla si 18ti letá slečna se psem.Já jsem vyndal z kapsy piškoty a začal:„Zorko pojď se, Zorinko na,“ zkrátka jak se to na psa dělá.Všichni se začali smát.Vysvětlili mi, že Zorka je dcera a pes se jmenuje Bela.
Myslel jsem, že se hanbou propanu.
Ale vše dobře dopadlo, psa jsem si odvedl a ještě 15 let u nás žil.

No jéje. Kdysi se šéfová rozpovídala o svém problému s ramenním kloubem, že měla ucpaný jakýsi mazací kanálek, či co, a že s tím musela na operaci.No a já se bezelstně zeptal:" a už vám to maže?" Byl jsem propuštěn ve zkušební době, do pr…!

Zajímavá formulace, „v sedacím svalstvu“ jsem se ještě nikdy vidět nechtěla.

Ale občas se mi podaří říct něco, zač bych se nejradši „do země propadla“…

Zrovna nedávno, kamarád mi poslal fotku svýho oběda, tak jsem s humorem poznamenala, že to vypadá jako kvalitní kolejní jídlo. No, prý to dělala jeho máma…

svoje trapasy a prerieknutia nepočítam od cca 12 rokov

to číslo si jeden nezapamätá a navyše, v 12 mi napadlo, že občas je fajn najprv myslieť, potom hovoriť…a často radšej nehovoriť vôbec