Odpoveď byla označena jako užitečná

Ano je to tal. Spousta mediálních bublin je za tímto účelem na objednávku tvořena. I když praskne tak ta stopa pořád zůstává. Můžeme se s tím potkat téměř každý den. Některá bublina se vznáší několik dní, někdy i týdnů, jiné prasknou hned po tom, co se dostanou na vrchol.
1, Ano někteří tak činí. Cítí se v takové bublině bezpečně a podvědomě nechtějí vědět co je za bublinou.
2. U každého jedince a u každé situace to může být jiné. Život si s námi hraje se všemi, a jen někteří si dokáží hrát s životem
3. Nestává se tomu zřejmě příliš často, ale i bubliny mohou někdy prospět. Většinou je to však pouze tak, že bubliny prospívají jen určité skupině, která si třeba i vytvoření podobné bubliny zadala.
Nevím, zda lze tyto bubliny přeměnit v klenoty trvalé hodnoty, ale teoreticky i to je možné.

Ano, věřím tomu. I novináři se nějak musí živit.

Jak které.
Některé se vznesou a okamžitě spadnou, další se ani nevznesou.
Stopu nezanechávají ani jedny.
Jen pár bublinám se podaří obletět svět i zanechat po sobě stopu.

(1)
Uzavírají, je to užitečné, někdy i potřebné k přežití.
Ostatně o tom svědčí i lidová moudrost:
Vrána k vráně sedá, rovný rovného si hledá.

(2)
S člověkem si (snad??) zahrává osud, život ne, ten se žije.

Spojení „zahrávat si se životem“ mám spojeno se zbytečným
rizikem. Obávám se, že zbytečně riskujících přibývá → viz např. některé
„zábavy“ mladých nebo seznam „výherců“ Darwinovy ceny ( http://www.7nej­.cz/?p=1 ).

(3)
Momentálně mne nenapadá, jak by mohly bubliny prospět.

(4)
Netušila jsem, že by bubliny mohly citovat Goetha…