Pánové, pochopíte vždy otázku ženy a odpovíte tak, jak očekává? Jeden příklad …

Pochopit,to už jsem dávno vzdal.Spíše,se snažím odhadnout,jaká odpvěď,se vlastně,očeká­vá.Např.: pojedeme na nákup,dáváme dohromady seznam,aby se na něco nezapomnělo,tak 15 minut,a najednou,se žena zeptá,„a myslíš,že už tam dojeli?“.A,přišla má chvíle.Odhadnou­t,kdo,kdy,kam,s kým,a proč,má vlastně doject,a pokud možno,přesně odpovědět.Když nevím,tak sklidím pohled,čirého údivu,jak vlastně existuji,když nic nevím.Ale,je pravda,že toto trvá,jen do chvíle,než s klidem prohlásí,„no jo,já ti to vlastně neřekla,Olča jela do Chorvatska“.A,klid­ně pokračujeme v soupisu.Myšlení žen,prostě miluji. :)))

Myslím si že málokdy se to podaří,ale mojí ženě to nevadí že se aspoň zasměje.Mužské a ženské myšlení je rozdílné.

Já se jednou při příchodu k autobusu zeptala řidiče
Jezdíte na Prahu?
A co myslíte, že mi odpověděl.??????

Ne jezdím na naftu.

Proto je nutné brát takovéto odpovědi s rezervou a mnohdy se při nich i pobavím

Tom to vystihl nejlépe.
A zároveň mi připomněl příbuzný aforismus,
„Žena neví co chce, ale nedá pokoj, dokud to nedostane!“

mně tak jednou máma řekla, ať postavím vodu na kafe.
asi po půlhodině se zeptala, kde je kafe?
stojí na něm voda, říkám.

ženská a mužská logika není stejná.

z hlediska logiky (což ženy nechápou) má pravdu muž.

z hlediska zažitých konvencí má pravdu žena.

sporné je jenom, jak jsou spolu naučeni komunikovat.