Objevuje se u vás po určité akci tzv. schodišťový efekt (fenomém)?

Ano, bohužel docela často. Až když něco řeknu a odcházim, napadne mě hned spousta lepších odpovědí nebo argumentů

pokud mám připomínky řeším je hned – je to lepší a člověk na to přestane myslet ,aneb co mohu udělat neodkládám a nezatěžuji si s tím hlavu

Hanulka to psala i za mě.Nemám co dodat!

Mě se to stává dokonce i tady na Odpovědích.
Něco vypálím od boku, jak mi to slina na jazyk přinese a po chvíli, když už tam přibude palec a tudíž to nejde přepsat, se mi rozleží vtipnější a uvážlivější formulace.
Ale zase by tam nebylo to kouzlo okamžiku a mohlo by to působit příliš promyšleně a tudíž pro zdejší převažující klientelu, hůře pochopitelné.
Horší je, když k tomu dojde při přijímacím pohovoru, na němž mi záleží
a to podstatné, co jsem chtěl elegantně a jakoby mimochodem nadhodit, mi v jasných konturách naskočí přesně při odchodu (tedy obrazně na schodišti).
Obrana je jediná, pečlivě si vše předem sesumírovat a nacvičit jako mnemotechnickou hereckou etudu anebo si významné a načasované body kodifikovat třeba formou taháku. A pak ještě spoléhat na brisknou improvizaci reagující na okamžité a bezprostřední podněty a situace.
Jenže to vyžaduje skutečného mistra, jímž se člověk stává až dlouholetou cizelací svých projevů.