Nekončí mládí v okamžiku, v němž zjistíme, že už nepřevrátíme svět, ale radši překopeme zahrádku, i když někdy stěží?

Odpoveď byla označena jako užitečná

V pokročilejším věku je překopání zahrádky ten pravý relax, i když třeba sněží. Je více času na spojení příjemného s užitečným a převracení (alespoň zeminy)skutečností…
Starší vzpomínají na mládí, mladým mizí vzpomínky na dětství…

• – – – – – – – – –

„Žhavost mládí nemá k spasení o nic dále než vlažnost stáří .“
F. Rochefoucald

Obecně snad. U každého jednotlivce to může být jinak. Záleží zřejmě skutečně na tom, jak se sám člověk cítí a jestli si ještě dovede hrát. Znám i několik lidí kteří jsou sedmdesátníci a díky svému přístupu k životu jsou vlastně pořád malí kluci, vzhledem k jejich zábavám a aktivitám. A pokud se toto někomu daří je vlastně mladý do smrti, užívá si života.
A co se pana Sobotky týče, tak podle mne má bezesporu pravdu.

Maturoval jsem v roce v němž se odehrává děj filmu Rebelové. Tehdy jsme na třídní nástěnce měli vyvěšen citát „Mládí je nemoc, ze které se denně uzdravujeme“. Tak nevím…

Asi jak pro koho. Někdo na to může pohlížet třeba tak, že má „vymalováno“ v okamžiku, kdy ho po výstupu do schodů bolí koleno/píchá u srdce či zkrátka jen nedoběhne vlak.

Vezmi si například samotného úžasného, skvělého a překrásného Aliendrona >>> při správném úhlu pohledu zjistíš, že s ohledem na věk je psychicky nevyzrálý, nedostatečně oduševnělý, často až infantilní. (všechno atributy spojené s mládím)

Takže co? FOREVER YOUNG !!! ;) :D :D :D :D :D :D ;)

ad 1 – souhlas, ad 2 – jak kdo, někdo to neví NIKDY!!!

Jo, na tom něco bude. Kolikrát si říkám, kdyby to šlo: ještě jednou znovu a lépe!

I někteří mladí rádi okopávají zahrádku …