Nastartuje Vás více kritika, nebo pochvala?

Nejde jen o slova, ale jak to vyzní, a jaký z toho máš pocit. A taky kdo kritizuje, nebo chválí. Někoho je třeba stále chválit, kvůli věku, handicapu a pod. Samozřejmě když někdo jen chválí nebo jen kritizuje, tak to není dobré. A nejde do zobecnit, záleží na kontextu . A někdy i kritika může vyznít jako pochvala. Přece kritici hodnotí umělecká díla a pod.

Záleží jaká, ale spíš kritika. Podle toho… od koho, jakým způsobem, za co a podobně.

Jsem na tom úplně stejně. Pochvalami se ale velice šetří, takže se pravou rukou poklepu na levém rameni, protože nikdo jiný to za mně neudělá. Přitom si zpravidla řeknu: „Kua, já jsem dobrý“.

Rozhodně pochvala, protože ta i může překvapit. Některá kritika může být i laskavá, že si dotyčný ani nemusí všimnout, že je kritizován. To je ovšem umění a takových jemných lidí mnoho není.

Pochvala je jistě příjemnější, ale i kritika velmi často pomůže. Nutí mně to přemýšlet o tom, zda na ni neni něco pravdy a jak to příště udělat lépe, nebo napravit případné nedostatky.

Pochvala je pochopitelně mnohem příjemnější. Kritika, pokud je objektivní a věcná, může také hodně pomoci, ale blbě se to poslouchá. Kritikou od hňupa se vůbec nezabývám.

Jak kdy