Nač potřebujeme v raketě motor s nekonečným doletem, když motor s určitým doletem už máme a doletí všude na planetě?

Pokud budeme uvažovat o pohybu v rámci planety (v její atmosféře), motor s nekonečným doletem nepotřebujeme. Správně bychom měli mluvit o motoru, který je schopen fungovat dostatečně dlouho a s dostatečným tahem. Zřejmě máš na mysli manévrující střely s plochou dráhou letu, které se nedají zachytit radarem. Ty současné střely mají dolet řekněme jen pár set až tisíců km, pro zasažení cíle na opačné straně Země bychom potřebovali nejméně 20 000 km.
Ovšem balistické rakety jsou už něco docela jiného. Těm stačí, aby motor fungoval jen 7 – 10 minut, během kterých se dostanou až do vesmíru a dál už jen padají po balistické dráze.

Cena výroby, cena údržby (výkonné motory mají pokud vím poměrně korozivní palivo a tím omezenou životnost a spolehlivost), omezený výkon (rychlost/dolet). Takový uran či plutonium dokáže být po desítky let prakticky stabilní.

Udělat chemickou raketu která objednavatele nezrujnuje, dokáže doletět na druhý konec světa, nenechá se sestřelit a ještě tam dopraví dostatečné množství „užitečného“ nákladu je poměrně oříšek.

Je to o druhu pohonu: nebýt závislí na omezeném množství paliva. Armádní výzkum si s tím už poradí.

Ale my už máme motor s nekonečným doletem. Raketa ve vesmíru letí VĚČNĚ (pokud má dostatečnou [únikovou] rychlost), dokud ji „nepotká příhoda“ – srážka s jiným objektem, polapení černou dírou, mýtné stanoviště Dochyho gangu, kde se vybírá výpalné za možnost pokračování v cestě… To víš, zákon setrvačnosti, pan Newton.

Hele asi takhle – k čemu potřebujeme dnešní letecké motory, když už fungoval ten pana Blériota na začátku minulého století? ;) :)