Na jaké večerníčky koukali vaše rodiče?

Moji rodiče poslouchali radio,pohádky na dobrou noc (hajaju vyprávěl pan Brodský), televize nebyla.

Na žádné. Večerníčky ani televize nebyla.

Televízia ešte nie je tak stará, aby nežili pamätníci beztelevíznych rozprávok pred spaním. Nielen naši rodičia, ale i my sme prežívali večery s rozprávkami naozaj naživo. Tie krásne večery s čítaním, prípadne len vymýšľaním rozprávok a vlastnou predstavou týchto príbehov. Uškami prenášal tichý hlas mamičky, ocinka, tety, hlasy z rozhlasu, rozprávkový príbeh, ktorý za zavretými očami ožíval.
.
Nie televízia, ktorá miesto spania drží detské očká otvorené, myseľ sa snaží udržať pozornosť ale únava zlámano poskladá vyčerpané detské telo a myseľ snažiacú sa udržať si vnímanie mihajúcich sa obrázkov uzavrú pevne zavreté oči, nie to nie je zaspávanie, to je pád do bezvládia. Nie, deti by nemali zaspávať pri televízii.

Rodiče poslouchali v rádiu Hajaju.Když jsem byl já malej,miloval jsem Krtečka,později jsem si oblíbil Krkonošské pohádky.Krtka i Krakonoše mám rád dodnes.

Bylo jich hodně,nemám žádnej vyhraněnej 🙂

neměli TV poáč dětství prožili krátce před válkou, tou II. světovou no a vrcholem techniky bylo rádio krystalka na sluchátka…

Ani já sám jsem se na něj nedíval. Večerníček je o mnoho let mladší než já, v době kdy se narodil, jsem už byl puberťák s daleko dospělejšími zájmy.