Myslíte si, že nějací lidé by měli být idealizováni a měl by z nich být vytvořen jakýsi morální vzor?

Myslím, že jsi to popsal docela přesně. Jestli je to správné, nevím. Ale takhle to prostě chodí. Slavní lidé jsou slavní díky svým dobrým vlastnostem a zásluhám. Ty špatné ani není třeba připomínat. Proč by to někdo dělal? Proč by se třeba o Janu Husovi mělo vyprávět, že to byl erotoman? Komu tím prospějete? 🙂

Každá společnost má nějaké ideály, podle nichž by se měl jedinec řídit (což jedinec, obecně řečeno, nedělá).
A aby jej (toho obecného jedince) k tomu nutila (ta společnost), prostě si zidealizuje některé reálné postavy, jejich společensky nechtěné vlastnosti ´potlačí´ (zapomene na ně) a jejich vlastnosti společensky chtěné ´vypíchne´…
V různých společnostech lze pro totéž použít jednu osobnost, jen je potřeba využít (zneužít) její jiné vlastnosti…
😉
Např.

• pro komunisty je Baťa odporný vykořisťovatel, který bohatl z práce jiných a jen ty jiné zneužíval
• pro lidi nepostižené ideou komunistů je Baťa člověk, který ´z ničeho´ vybudoval průmyslové impérium, dával lidem práci a potažmo jim umožňoval rozumnou existenci

___
Úmyslně jsem nezmínil ty, které jsi ty uvedl…
😉

A vyber si…
😉

I fomulaci otázek je potřeba věnovat pozornost.

Nemyslím si, že by „špatné“ vlastnosti Masaryka, Havla, Gándhího
nebo matky Terezy stálY za smrtí tisíců lidí (nezvolil jste „správné“ vzory).

Přestože nějaké vzory a ideály potřebujeme,
neměli bychom žádné osoby idealizovat.

Neměli bychom vytvářet žádné „umělé kulty“,
každý by si měl „svůj“ vzor vybrat sám.

Všech vyjmenovaných se velice vážím,
ale mými vzory nejsou …

Ne v žádném případě si nemyslím, že je to dobře. Všichni lidé mají chyby. Z nikoho by se neměl dělat někdo dokonalý a nikdo se nemůže rovnat dokonalosti.

Bůh nemá rád modly,ale bůh odpouští.
Doplňuji:
„Bůh odpouští já ne“

Upravil/a: anonym