Myslí si většinou lidé, kteří někomu sprostě nadávají, že jsou chytřejší než ti, kterým nadávají?

Pokud někdo řekne někomu jinému, že je debil či idiot, má k tomu patrně důvod. V tomto okamžiku není podstatné, jak na tom je sám.

Jistě si to o sobě myslí. Člověk v takové situaci jedná převážně z popudu ega/Ega, celkově si myslí, že je lepší (ne jen inteligentnější) než druhý a vše si na sebe vztahuje, porovnává, poměřuje, „nadnáší/povyšuje se“ (nad ostatní – v negativním slova smyslu). Podléhá emocím, vášním a jednoduchým pudům, neumí se ovládat, neumí se vyjadřovat, chovat prezentovat.

Už jsem taky v tzv. „faktech“ slyšel, že lidé, kteří nadávají jsou údajně chytřejší. Pravda to určitě nebude, inteligence a skutečná vzdělanost si s vulgárností odporují. Zároveň si odporují i s mluvou, rétorikou. Vulgární člověk nemůže umět dobře mluvit, vyjadřovat se, komunikovat a tedy ani pořádně fungovat a žít společensky.
Vzdělaní lidé (školou = tituly) nadávat mohou i docela jakože chytří a můžou být vysoce nermavní. Ale mravnost jde ruku v ruce se vzdělaností a vůbec osobním progresem po všech stránkách (intelekt, schopnosti, dovednosti,… jsou s charakterem propojeny a vědomosti obzvlášť).

Vulgarismus není ani tolik individuální, jako spíš společenská záležitost, mravy jsou odrazem společnosti a tedy i charaktery jednotlivců. Neslušná společnost je důsledkem (při nejmenším mírně) anarchické společnosti, vulgarita ve jménu svobody projevu, podporvání egoismu atd. Poděkujme za to našemu „Bohu“ liberální demokracii (anarchii/diktatuře a rozkladu společnosti = kam to směřuje).
Mravy, slučnost, čestnost a podobně jsou ale taky zvyk.

Upravil/a: Disraeli

Tohle je hovno, já čtu přímo myšlenky!

Je otázkou, zda dotyčnému nadává, nebo pouze konstatuje skutečný stav.