Avatar uživatele
Savier

Může vlk oplodnit psa?

Nebo pes oplodnit vlka?

Zajímavá 4Pro koho je otázka zajímavá? jirka F, Lucyfer, aliendrone, Věštibull před 591 dny Sledovat Nahlásit



Nejlepší odpověď
Avatar uživatele
Disraeli

Samozřejmě. A je to i poměrně časté.
Vznikl tak například i československý vlčák (kříženec německého ovčáka a vlka), což ovšem bylo účelové křížení.

Upravil/a: Disraeli

0 Nominace Nahlásit

Další odpovědi
Avatar uživatele
aliendrone

Nemůže, leda by to byla fena. To víš, příroda na lidskou blbost (jako např. 74. gender „bojová helikoptéra“) zvysoka kálí. 🙂

zjentek>>> PROMIŇ, nevěděl jsem… 😉 😁:-D 😉

0 Nominace Nahlásit


Avatar uživatele
Rokio

Ano. Je to možné.

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
Front

Ano, může.

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
Drap

Ano, obojí je možné.

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
zjentek

Může, stejně jako běloch černošku. Prý emzáci mohou zbouchnout taky naše ženy!

https://ct24.ces­katelevize.cz/si­tes/default/fi­les/styles/sca­le_1180/public/i­mages/1354433-262775.jpg?itok=p04SsBaB

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
Filip84

Tam je jiný problém: vlk může naprcat fenu, pes může naprcat vlčici, zabřeznou, to je jasné, na to se nemusíš ptát.

Ovšem pro vlka, bez ohledu na pohlaví, je většinou pes lovná zvěř. To byl problém i při páření vlčice s německým ovčákem, aby se vyrobil československý vlčák, že ta vlčice ty psy napadala. Tak soudruzi od pohraniční stráže zkoušeli jednoho psa za druhým, až jednoho vlčice nenapadla, no. 🤷‍♀️ Nebo tak nějak, četl jsem o vzniku československého vlčáka kdysi knihu.

Takže ano, pes může naprcat vlčici, jako vlk může naprcat fenu, prakticky je ale problém v tom, jestli to ten pes stihne dřív, než ho vlčice sežere, či jestli bude mít vlk potřebu hárající fenu prcat a nikoli ulovit.

Jo, tak knížku jsem našel:

"III. Křížení vlka se psem.

3.1. Příprava a průběh pokusu.

Údaje o křížencích vlka a psa, v dostupné literatuře, se týkaly pouze kříženců prvé generace. Všechny údaje popisovaly křížence jako špatné psy, v chování agresivnější než vlky. Metodika těchto pokusů byla konsultována s několika zoology, z nichž žádný neměl vlastní zkušenosti s odchovem kříženců a odkazovali se pouze na literaturu a zkušenosti zoologických zahrad s chovem vlků.

Cílem pokusu bylo zjistit co nejvíce o chování vlka v zajetí, jaká je plodnost jeho kříženců se psem, jaká je biometrie vlka a jeho kříženců, v čem se projevuje dominance nebo recesivita vloh vlka a jeho kříženců, jaký je rozdíl v aktivitě vlka, kříženců a psa, jak se liší vrozené vlastnosti u kříženců a jak získávají zkušenosti.

Po zpracování projektu pokusu byla získána od učitele pana Hájka roční vlčice a umístěna v chovné stanici Pohraniční stráže v Libějovicích u Vodňan. Byla ustájena ve výběhu s boudou. Vlčice byla krmena vařeným krmivem pro psy složeným z 50% živočišných produktů, 40% rostlinných, 5% zeleniny, 3% minerálií, 1% kvasnic a 1% kuchyňské soli. Ke 4 litrům husté kaše dostávala ještě 1/2 kg syrového masa.

Ke krytí vlčice byli vybrání 2 psi plemene německý ovčák, kteří splňovali podmínky kvalitního odchovu. Prvý pes byl klidný, výborně ovladatelný a vycvičený, druhý byl agresivní, hůře ovladatelný, rovněž vycvičený. Oba byli vlkošedí a v chovu vyzkoušení.

Při prvém hárání v r, 1957 se nepodařilo vlčici nakrýt, protože se před psy schovala v boudě a nebylo možno přesně zjistit dobu hárání. V r. 1958 byla zajištěna kontrola hárání. Vlčice se začala hárat 15. března. Hárání probíhalo normálně. Dvanáctý den se změnilo její chování ke psu, který byl ustájen ve vedlejším kotci. Otírala se před ním o pletivo a očichávala jej. Třináctý den byl tento pes vpuštěn k vlčici. Vlčice zůstala stát u boudy a když k ní pes přišel kousla jej do krku. Pes uskočil, stáhl ocas mezi nohy a běžel k východu z kotce. Vlčice na něho začala znovu útočit. Když se nebránil, tak se na něho vrhla a z boční hrudi mu vytrhla kus kůže velký jako dlaň. Druhý den byl k vlčici vpuštěn druhý, agresivní pes. Chování vlčice se opakovalo. Když jej však vlčice napadla, pes se bránil a uchopil ji se shora za krk a několikrát s ní zatřepal. Chování vlčice se tím zásadně změnilo. Začala před psem pobíhat, navzájem se očichávali a nastaly mezi nimi námluvy. Po 15 minutách seznamování se vlčice zastavila a pes ji nakryl. Po nakrytí, které trvalo 2 minuty, se vlčice snažila dostat od psa. Válela se pod ním, kňučela, kousala jej do nohou, po pouhých 3 minutách došlo k odpojení od psa. Pak zalezla do boudy a pes zůstal v kotci. Za 4 hodiny vylezla vlčice z boudy a pes ji znovu nakryl. Chování vlčice po nakrytí se opakovalo. Takto byla vlčice kryta každý druhý den až do 20. dne hárání.

Po té začala psa odmítat a pes o ní přestal mít zájem."

Zdroj: Ing. Karel Hartl ; Jindřich Jedlička : Československý vlčák. – Loba, str. 10 – 12.

Upravil/a: Filip84

0 Nominace Nahlásit


Diskuze k otázce
Avatar uživatele
Věštibull

Příspěvek smazán administrátorem.

Nový příspěvek