Může si člověk pamatovat či vybavit nějaké zážitky, když byl ještě v těle mámy nenarozený?

Nejenže může, ale dokonce je to běžné. Jen to není uloženo v paměti, ale někde hluboko v podvědomí. Je to častá příčina koníčků. Jeden příklad za všechny: kdysi (cca do 15 let věku) jsem o sobě tvrdil, že se dokážu ztratit i ve svém městě. Pak jsem najednou našel zálibu v cestování vlakem. Mamka čuměla, kde se to ve mě vzalo, když ona ani můj „zploditel“ nijací vášniví cestovatelé nebyli. Pak si vzpomněla, že když mě čekala, měla období, kdy skutečně vlakem často jezdila. A taky často poslouchala muziku (což už se u ní moc často neděje) a četla, což vysvětluje mou zálibu v poslechu hudby a četbě.