Může mít někdo hříšnou duši, nebo je to vše jen a jen na něm samém a jeho svobodné vůli?

Čí duši považujete za hříšnou? Ateisté či nevěřící pojem hříšná duše neužívají. Křesťany hříšná duše odděluje od boha, takže za své hříchy budou pykat.

Ostatní mohou mít výčitky svědomí kvůli tomu, že se nechovali podle pravidel morálky.

Vycházíte ze špatného předpokladu.Člověk se rodí jako „tabula rasa“, tedy čistá nepopsaná deska, na níž se postupně zapisují jeho zkušenosti.

Nerodí se jako dobří či zlí, ale ovlivňuje je výchova, prostředí, ve kterém žiji a pohybují se, dědičnost, jaké si osvojili mravní a morální zásady.

Zodpovědnost za činy – společenské, etick nebo podle zákona? Člověk je stoprocentně zodpovědný za to, jak myslí, jak se chová, co dělá … co způsobil atd. Tedy sám za sebe ..

Co považujete za úchylku? Psychické postižení?

Podobná otázka
„Narodí se člověk jako ateista, nebo jako věřící?“
https://www.od­povedi.cz/otaz­ky/narodi-se-clovek-jako-ateista-nebo-jako-verici

Upravil/a: annas

Máte v trochu zmatek v pojmech, řekla bych.

Ten v podstatě náboženský obrat „hříšná duše“ neznamená ani tolik, že by čověk musel automaticky vraždit, krást a páchat násilí, protože z pohledu věřícího zahrnuje slovo hřích i daleko méně nápadné věci. K těm méně nápadným má člověk v podstatě vrozené sklony. Kdo někdy z nás nezalhal, nepomlouval, neprovedl nějaký malilinkatý podvůdeček … zradičku … Tak asi tak nějak je to myšeno s tou hříšnou duší, protože k těm „drobnostem“ se sice také svobodně rozhodujeme, ale je nám to jaksi přirozené, nepřiznáváme si, že jsme udělali něco špatně, mnohdy nám to tak ani nepřijde.

O tom, zda se z někoho stane bezcitný násilník, zloděj, vrah, podvodník velkého formátu, aniž by byl psychicky nemocný a nepříčetný, rozhoduje obvykle každý sám za sebe. Mnohdy ale hrají důležitou roli další věci – výchova, protředí, v němž člověk vyrůstá, lidé mezi nimiž se pohybuje, a dost často i situace, do které se člověk bez svého přičinění dostane. Není žádnou novinkou, že ve válečných konfliktech se často velice brutálně chovají lidé, kteří do té doby žili jako spořádaní, slušní a mírumilovní sousedé.

Takže ano, s výjimkou lidí s psychickými úchylkami, je čověk do značné míry zodpovědný za své činy.

Nerodí se dobří a zlí lidé. Každý člověk si může na začátku života zvolit, jestli se bude chovat dobře či špatně.

Genetické dědictví je za vznikající osobnost zodpovědné jen zčásti. Lví podíl na jeho utváření má především výchova a prostředí ve kterém vyrůstá. Pokud člověk netrpí nějakou duševní nemocí, nebo není nesvéprávný, za svoje činy nese odpovědnost vždy.

Samozřejmě část je dána geneticky. Větší část však dělá výchova a prostředí. Samozřejmě i zde mohou být vyjímky.

Človek je od prírody tvor prispôsobivý, aby prežil dokáže sa prispôsobiť daným podmienkam, ale na rozdiel od „nemysliacej prírody“ snaží sa tieto podmienky prispôsobiť sebe.
Človek sa narodí ako hriešnik len preto, že nie je pokrstený? Ale ak je pokrstený aj proti svojej vôli (násilný krst… uver, alebo zomri), alebo vo svojej nevedomosti (krst novorodenca) stáva sa hneď čistý bez hriechu? Nie je lepší človek vyznávajúci vieru v ktorú naozaj verí a koná v prospech ľudstva, než človek, ktorý (navonok) vyznáva vieru aj keď v ňu neverí a nekoná v zmysle prikázaní tejto viery?
Človek má už pri narodení v sebe zdedené gény svojich predkov, ktoré sa v istom zmysle na ňom a jeho konaní prejavujú. Ale to neznamená, že sa rodí ako násilník, pokrytec a podobne… To z neho vytvára až vplyv okolia (čí chlieb ješ, toho vieru ver) Rozprávka o Tarzanovi, samoučiacom sa géniovi schopným sa naučiť čítať písmo, ukazuje práve aj vplyv okolia a okolností (písmo sa učil v angličtine ale hovorovú reč vo francúštine), pre prežitie zabíjajúci bez mihnutia oka Bol preto hriešnikom? alebo z neho hriešneho sa stal človek hľadajúci svoje miesto až po stretnutí s civilizáciou? Veď tá na neho pozerala ako na necivilizované zviera.
Kájinek – meno rezonujúce spoločnosťou už desiatky rokov. Narodil sa ako hriešnik, aby neskôr za svoje činy pykal? Alebo to z neho spravila spoločnosť, ktorej sa prispôsobil? Nie sú hriešnici práve tí zvedavci na Václaváku, z pražských ulíc a skrvavené médiá, ktorí ho hneď na prvej slobodnej prechádzke obkolesili a heroizovali jeho osobu, nie sú to tí istí ľudia, ktorí ho pred rokmi odsúdili? Kto je hriešnik a kto vytvára hriešnika?

Vidím to takto:
Pojem „hříšná duše“ mi jasně říká, že jako člověk jsem se narodil nedokonalý, tedy zotročeným hříchem. Hřích v tomto případě znamená ztrátu dokonalosti zděděnou po našem prapředkovi Adamovi, který s Evou mohl žít na zemi věčně a být dokonalý, ale za jistých podmínek. Zásadní podmínka byla poslušnost Stvořitele – Boha a to z lásky k němu. Adam i Eva se stali hříšnými v okamžiku, kdy (na popud padlého anděla Satana) jedením ovoce ze stromu poznání dobrého a zlého dali najevo opovržení Boží autoritou rozhodovat o tom, co je pro člověka správné a co ne. Následky si (na základě dědičnosti) neseme všichni bez výjimky.

Co tehdy Stvořitel v lidském těle změnil, že lidé stárnou, trpí nemocemi a umírají, dodnes vědcům není jasné. Někteří vědci ale už několikrát potvrdili, že kdyby schopnost regenerace buněk v lidském těle fungovala na 100%, mohli by lidé skutečně žít věčně. To není žádná utopie, ani dětinské přání, ale realita!

Člověk nemusí prokazatelně trpět nějakou úchylkou, aby mohl být prohlášen za hříšnou duši. Hříšný se člověk rodí a na následky hříchu také umírá. Vypadá to jako beznadějná situace, ale není. Ovšem, pokud se člověk vydá správnou cestou..

Janovo evangelium 3:16–21 říká:
"Bůh totiž tak velice miloval svět, že dal svého jediného zplozeného Syna, aby žádný, kdo v něj projevuje víru, nebyl zahuben, ale měl věčný život. Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby soudil svět, ale aby byl svět skrze něho zachráněn. Kdo v něj projevuje víru, nemá být souzen. Kdo neprojevuje víru, je již souzen, protože neprojevuje víru ve jméno jediného zplozeného Božího Syna. A to je základ pro soud, že světlo přišlo do světa, ale lidé si zamilovali tmu spíše než světlo, neboť jejich skutky byly ničemné. Kdo totiž provádí podlé věci, nenávidí světlo a nepřichází ke světlu, aby jeho skutky nebyly kárány. Ale kdo koná, co je pravé, přichází ke světlu, aby jeho skutky byly učiněny zjevnými, protože byly vykonány v souladu s Bohem.“

Upravil/a: Roman71