Může mít chování značné části populace v Evropě příznaky stockholmského syndromu?

paul1

Moje odpověď: „Samozřejmě, že nevím všechno, jako každý jiný člověk …
byla určena pro: "Kazatel“.
Jinak ještě velmi se mi líbí odpověď od „Dvorní šašek“, zvlášť závěr odpovědi, cituji:
aspekt, nikoliv racionální. Také zde hraje roli i to, že se lidé bojí přiznat chybu, že považovali Rusko za partnera, raději tak budou stále v opozici, než aby uznali, že druhá strana měla pravdu v tom, že ke konfliktu ze strany Ruska může dojít.

paul1

Pro: "zjentek:
Tak tedy nevím, či mi ještě slouží všechny smysly spolehlivě. Ale pamět myslím celkem dobře. Jako agresor byli odjakživa označovaní lidé, skupiny, či státy, které někoho napadly. Pomoc Ukrajině dodávaním zbraní je myslím v pořádku, slabšímu se pomáhat má. Nebo je snad lepší nechat je umírat a nechat si pustošit svoji krajinu bez možnosti obraný, bez možnosti vzepření se? To by bylo bezcitné.

paul1

Samozřejmě, že nevím všechno, jako každý jiný člověk. Na takové otázky jsem díve reagoval takto: Samozřejmě že toto nevím, ale vím, kde prodávají hasené vápno 😁. Stačilo, aby jsi si přečetl odkaz, kde jsou uvedeny názory fundovanějších lidí.
Při položení otázky jsem vycházel z tohoto, cituji:
Má se za to, že je vznik stockholmského syndromu založen na mechanismu „identifikace s agresorem“, který popsala Anna Freudová již v roce 1936. Identifikací s agresorem myslela proces, kdy se „oběť ztělesněním agresora, jeho imitací a přijetím jeho atributů za vlastní proměňuje z člověka ohroženého v člověka ohrožujícího“. Z pasivity se tak stává aktivita, která umožňuje únik z nesnesitelné úzkosti, ponížení a bezradnosti.
A dále z tohoto:
Můžeme však připustit, že v situaci ozbrojeného střetu na východě Ukrajiny je stockholmský syndrom jedním z faktorů vzniku zkreslených představ o teroristických skupinách „DLR/LLR“.

Nejde jen o lidi, kteří prošli pověstným „sklípkem“, ale také o všechny občany, kteří dlouhodobě žijí v okupaci. Když to zobecníme, získáme model teroristického útoku, kde v roli rukojmích jsou občané žijící na okupovaném území, teroristé jsou nezákonné ozbrojené formace a vláda RF, ukrajinský stát a úřady jsou pak stranou, na niž jsou směřovány požadavky a ultimáta. Nelibost vůči Ukrajině a podpora ozbrojenců může v této situaci zákonitě stoupat.

Filip84

paul: To není vhodný příklad.

Hašené vápno je hašené vápno. Je to bílá věc, typické barvy, typického pachu, asi i chuti, a když Ty jsi byl mladý, tak 99% lidí bylo s to objektivně ustanovit movitou věc: hašené vápno, dnes to bude procento rozhodně nižší, ale pořád to bude většina lidí, tedy: nad 50.01%.

Takže, pokud bys si nebyl jistý tím, jestli máš hašené vápno, či-li nic, že bys měl, třeba, podezření, že máš zrakové halucinace, nebo bys před tím nikdy movitou věc hašené vápno neviděl, no tak bys si pozval souseda, co je malíř pokojů, nebo opravář komínů, nebo tak něco, takže je u něj vysoký typový předpoklad, že už movitou věc hašené vápno někdy viděl, no a on by Ti potvrdil, jestli to, co před Tebou leží, je movitá věc hašené vápno, nebo třeba movitá věc hromada kamení, nebo před Tebou, prostě a jednoduše, nic neleží, a Tobě se jenom zdálo, že před Tebou movitá věc leží.

A když bys byl, k tomu, ještě paranoidní a nevěřil bys ani třem svým sousedům, z toho 1× malíři pokojů, 1× opraváři komínů a 1× staviteli katedrál a baráků, no tak bys si pozval soudního znalce z oboru stavebních materiálů, a ten by Ti vydal znalecký posudek, hezky, s autentifikační šňůrou, zapečetěný, a s otiskem typáře kulatého razítka, a v tom znaleckém posudku by byla i fotografická dokumentace a stejnopis zprávy z laboratoria o rozboru té hmoty (když bys to vyžadoval, zaplatil, on to zajistí – mi casa es su casa), takže bys měl opravdu objektivně ustanoveno, jestli před Tebou leží hromada movité věci: hašené vápno, či-li nic. V tento okamžik by šlo o absolutní, materiální a objektivní, pravdu.

No, ano, u věcí, jako je hašené vápno, tj. u věcí, které lze zvážit, změřit, nebo objektivisovat nějakou chemickou analysou, je to jednoduché: prostě se to provede.

U práva je to složitější, a u morálky je ta „typová míra složitosti“ ještě vyšší.

Jistě, právo funguje naprosto totožně: zhodnotí „vstupy“ každý zvlášť, a pak v souvislostech, a učiní se závěr. Ano, ale oproti vážení, měření či analyse, jsou ty vstupy vždycky, více či méně, relativní: jsou to orální prameny (oznámení, svědecké výpovědi), fragmenty objektivní materiální pravdy, zde: našla se mrtvola, zemřela tehdy a tehdy, tak a tak (to ale nedokazuje nic o tom, kdo a proč jí zabil, že), etc. etc.

I pokud je vyšetřování opravdu nestranné, tak i tak je závěr vždy stižen nějakou typovou mírou relativity, protože nikdy nemůžeš mít absolutní jistotu, že svědci vypověděli pravdu, nic než pravdu, a nic nezamlčeli (už i kvůli kognitivnímu zkreslení), no a nikdy nemáš jistotu, že se zítra, za rok, nebo za sto let, neobjeví nový důkaz, který všecko posune do jiné roviny. Proto, taky, existují mimořádné opravné prostředky hmotného práva: obnova řízení, příkaz zvykového práva coram nobis (pleno titulo quae coram nobis resident), atp.

Jo, kdybychom byli neutrální, nebo jinak: kdybys sledoval zprávy neutrálních zemí, a to zprávy hodnověrných zdrojů, no tak ano, to bychom se mohli alespoň nějak, theoreticky, bavit. Ale my nejsme neutrální, my jsme „modro – žlutí“, a ve válce se prostě lže, na všech stranách. Tak bylo, tak jest, a tak bude.

No, a morálka?

Hmotné právo může nalézat i relativně velký blbec, protože nalézá relativně objektivní fakta, a podle zásady má dáti: dal. Processní právo, to už je jiné, protože tam už potřebujeme, nějaké, adaequatio rei et intellectus, jinak se ani relativně spravedlivého výsledku, ne tak sankce, nedobereme.

U morálky, která vyvěrá z diarchie mezi legalitou a legitimitou? „Střetávání je setbou všeho“, děl Herakleitós z Efesu, takže, aby toto střetávání opravdu setbou bylo, ten, kdo činí morální závěr, musí mít hluboké filosofické, historické, právní a sociologické (místní) znalosti, a hlavně, musí mít alespoň nějaká objektivní fakta. A ta nemáme a nebudeme mít ještě dlouhou dobu.

Takže ano, názor mít, samozřejmě, můžeš, akorát je velice ubohé mít názor na něco, k čemu nemám k disposici immanentní podklady, a čemu typově vůbec nerozumím. Ale, v zásadě, je to Tvé konstitučně zaručené právo, takže, samozřejmě, prosím! 🙂

led

Filip84, preboha, veď pri vašej odpovedi treba rozmýšľať nad významom slovných spojení a to nechcite od nás, ktorí sa chceme len hrať

Filip84

led: 🙂 Jste děti? 🙂

led

Filip a vy ste si nevšimli tú „detskú škôlku“ na tejto stránke. Nemyslím vekovú úroveň, ale tú druhú…

Filip84

led: Jak u koho! 🙂