Andělé
Nedávno jsem tu psala,že jsem se dosud nedokázala vyrovnat s mým
nezdařilým manželstvím.
Někdy si říkám,kéž bych ho nikdy nemilovala…už se té lásky k němu
neumím zbavit…postupně se to lepší,ale jde to tak pomalu,že už o mě
říkají,že jsem zahořklá.
Nejvíc mě bolelo a stále bolí,že nejsme jako rodina pohromadě.
Ale na druhou stranu vím,že než takové manželství,jaké jsme měli,tak je
lepší být v klidu,i za cenu rozpadu rodiny…
led
„Čo bolo, bolo, terazky som majorom.“
táto veta vyjadruje všetko. Neskladujte si zranenia, život ide ďalej.
anonym
Čas léčí rány, které nemůže vyléčit rozum.
(Ale stejně, jedna moje rána je stále trochu citlivá, možná její čas
nastane až se smrtí).
fcoop
Každý má svou kostřičku ve skříňce.
rynek878
Mám vlastnost „berana“,který vždy za sebou pálil mosty,proto mne
minulost nemůže dohonit.
Terryle
Každej asi nějaká má. Mě sice není lehký rozhodit, ale když se to už
někomu povede, nechává to stopy roky. A až se to jednou zahojí, tak už to
místo zůstane absolutně necitlivý. Takže to nebude přímo vypořádání,
ale spíš vyšumění… vypořádat se s tím neumím. Ale i ta zranění
jsou občas k něčemu dobrý, postrčí vás jiným směrem, kterej vám pak
taky může hodně dát…
salsa verde
jo jo já to říkám pořád: každý má v sobě svůj vlastní
Titanic.
johana 56
Čas je opravdu nejlepší léčitel.Ale po každé ráně vždycky zůstane
malá jizvička.Některou prostě cítím celý život.