Podle dostupných zdrojů nikoliv.
Sprosté slovo, vulgarismus, vyjadřuje záporný a emotivní postoj k někomu či něčemu. Většinou jde o nadávky, ale mnohdy si někdo vulgarismem jen uleví. Většina vulgarismů překonala dlouhé roky a stále se užívá.

kde se ty výrazy vzaly? Kdo a kdy určil, že právě toto slovo bude sprosté a tedy nevhodné?

Ve středověku nikdo žádné sprosté slovo neznal. Všechna slova se běžně používala a žádné nemělo vulgární význam. Teprve s příchodem novověku se to začalo měnit. Šlechta se potřebovala nějak vymezit od lidu (s)prostého. Jedním ze způsobů onoho vymezení bylo i vyřazení některých slov, která se běžně používala při práci s dobytkem nebo na poli. Ze strany šlechty to bylo vlastně pokrytectví. A tak nám pomalu vznikala slova neslušná, neboli sprostá. Ovšem většinou byl původní význam dnes sprostých slov zcela nevinný. Nicméně vulgarismy vznikly, jsou a budou i nadále zcela běžnou součástí našeho jazyka. Samozřejmě nejen našeho. A protože se jazyk stále vyvíjí, je možné, či spíše pravděpodobné, že dnešní slušná slova budou za pár let tou nejtvrdší nadávkou.

Více se dovíte v odkazu včetně původu některých současných vulgárních slov.

https://www.sla­tinak.cz/o-sproste-mluve/

Těm, kdo nevěří, doplňuji význam slova sprostý z Etymologických slovníků J. Rejzka a V. Machka. Dnes mají původní neutrální slova í význam vulgární a slouží jako nadávky.

Příklad na dnešní vulgarismus. hovno, hovínko. Všesl. – p. gówno, r. govnó, s./ch. góvno. Psl. *govьno se většinou vykládá jako odvozenina (původně adjektivní) od základu,
který je v :hovado, tedy vlastně ‘kraví (lejno)’, zobecněním pak dnešní vvznam.

Staročeský slovník

1. lejno = hovno (expr.), lidský n. zvířecí výkal
2. nic, nicotnost, něco bezvýznamného n. bezcenného; dmes státi za hovno nestát za nic, být zbytečný

hovno, -a, neutr., Dreck; stsl. govьno stercus, skr. gu- cacare. — howno merdula Prešp. Svině… židká jie howna.

Opět slovník

sprostý, sprostota, expr. sprosťák. Stč.
‘prostý, hloupý, jednoduchý, neumělý,
špatný’ (tak ještě u Jg i v literatuře v
podstatě celého 19. st.). Dnešní zúžený
význam je tedy dosti nový. Jinak viz
:prostý

prostý, prostota, prosťáček, prostná,
oprostit, vyprostit, zprostit, prostoduchý, prostovlasý, prostořeký. Stč.
prostý ‘jednoduchý, přímý, volný,
pouhý’. Všesl. – p. prosty ‘přímý,
prostý’, r. prostój, s./ch. prȍst, stsl.
prostъ. Psl. *prostъ nemá jednoznačný
výklad.
(srov. lit. atstùs ‘vzdálený’, sti. prastha- ‘horská rovina’ a
také :prostata), původní význam by
pak byl ‘vpředu stojící’, ale vývoj významu není zcela jasný (snad podobně
jako u :přímý). Jiný výklad spojuje
s lit. pràsti ‘zvykat si, být zvyklý’,
výchozí význam slov. slova by pak
byl ‘obvyklý, obyčejný’.
)

Upravil/a: annas

Určitě ano. Tak jako dnes, a spíš více, měly různé sociální skupiny různý způsob mluvy. A nepochybně připadala například urozeným a vzdělaným osobám řeč prostých lidí hrubá, nevychovaná, tedy vulgární.

Ano, ale v stredoveku tento výraz „prostý“ sa vzťahoval na ľudí nižšie postavených v hierarchii spoločnost a znamenal „prostý, obyčajný, nevzdelaný, sprostý“ V starých časoch pojem „vulgárna reč“ bola v pohľade vzdelancov a neskôr aj príslušníkov vyššej spoločnosti (šľachty), prostá reč ľudu, ktorý sa vyjadroval tak „ako mu zobák narástol“ a neskrýval svoju reč do ornamentov a kudrliniek rôznych ničhovoriacich fráz. Rovnako bola prostá, tj.jednoduchšia a zbavená „sprostená“ záhad reči študovaných a znalcov, ktorí sa týmto spôsobom vyjadrovania chceli odlíšiť od nevzdelancov.

Upravil/a: led

Určitě.

Exaktní odpověď Ti na to nikdo nedá.

Problém se středověkými prameny je, že jsou jednostranné a ryze tendenční.

Středověká společnost nebyla gramotná, i vysoká šlechta na tom s gramotností nebyla nijak extra dobře, často se uměli sotva podepsat – mimo jiné proto, taky, vznikla pečetidla a připojování pečetí k listinám. Gramotné bylo duchovenstvo, ale nedělejme si illuse, protože povinný seminář zavedl až Sněm Tridentský (1545 – 1563), ve středověku byl „úřad“ faráře spojen s obročí, nebo též beneficiem, které se vyplácelo z desátku, a také s lénem, které náleželo k dané farnosti. Třeba já vím naprosto přesně, které pozemky náležely k naší farnosti před tím, než Josef II. nařídil samostatnou zuberskou farní správu. Do té doby spravoval zuberskou farnost farář Rožnovský, takže mu nenáležely obročí a zisky z léna pouze farnosti zuberské, ale rožnovské, videčské, na Dolní Bečvě, Stříteži, Solanci, Hutisku, a části dnešních Velkých Karlovic. Na farním lénu se robotovalo, ale bylo to vyrovnáno části výtěžku, která poddaným z robotní povinnosti náležela (což u patrimoniální robotní povinnosti neplatilo), a taky tím, že kdo měl robotní povinnost na lénu duchovním, tak v tom rozsahu nemusel robotovat na lénu patrimoniálním. Buď jak buď, před Sněmem Tridentským ani nebyl Missale Romanum, a i odsloužit gregoriánskou mši podle Missale Romanum, se naučí i blbec, stejně je většina potichu, a ten zbytek se naučíš nazpaměť. Říci „Ego te absolvo in Nomine Patris, et Filii, et Spiriti Sancti. Amen.“ zvládne taky každý, takže farář byl často dosazován nikoli pro své duchovní, či jiné, kvality, ale prostě proto, protože měl známosti, protože rodiče dali „všimné“ atp.

Gramotnost, tedy, držely kláštery, protože pouze v klášterech byla dostupná literatura – všecko se opisovalo ručně, a na pergamen, který je sice vysoce trvanlivý, ale také velmi drahý.

Mezi duchovenstvem jsou také rozliční lidé, ale většina je ve svém světě, jinak vymyšleném. To platilo i ve středověku, platí to v každé době. Proto na středověké písemné prameny nutno nahlížet velmi, velmi skepticky.

Co je, a co není, vulgární, to je pouze společenskou usancí. Ty osobně bys se mnou v práci nevydržel, Ty bys trpěl, jak Hus s koněm a Kristem dohromady! Jinak se na materii pojmu „vulgární“ dívá duchovenstvo, jinak středostavovská (maloměšťácká) rodina se svou „morálkou“ a la milostivý pán a rukulíbám, jinak horníci, a úplně jinak třeba professoři filosofické fakulty.

Ve středověku neměl nikdo bytostnou potřebu zaznamenávat každý plk, který nějaký poddaný na robotě vypustil z žrací díry. Na co? On nebyl na světě k tomu, aby myslel, od toho byli jiní. Beztak to neuměl (a neumí, že). Středověká společnost byla rozkastována na ty, co makají, na ty, co se modlí, a na ty, co vládnou. A jeden s druhým si nezadal. Jinými slovy, kydy nějakého nevolníka nikoho nezajímaly. Pokud si plnil svoje povinnosti a neurážel duchovenstvo a vrchnost, tak se o něm nikde nepsalo. A pokud danost doby nerespektoval, pak jeho život nebyl krásný – jako v každé době.

Máme raně novověké záznamy z kronik, jak se mezi sebou bavil sprostý lid. Jak? Sprostě. Proč by se měl středověký sprostý lid bavit jinak? Podívej se na „malby“ na záchodech v Pompejích, to je taky ve stylu „hledám pohon pro svůj ohon“. Nehledej složitosti, kde nejsou.

https://cs.wi­kipedia.org/wi­ki/Obro%C4%8D%C3­%AD