Měli bychom posuzovat historické události / osobnosti spíše ve prospěch národního zájmu nebo více objektivně?

„Je třeba si uvědomilt, že minulost se mění podle přítomnosti, Změní-li se přítomnost, změní se i názor na minulost. B. Martinů“

Z toho vyplývá, že o lepší budoucnosti pečují politici, o lepší minulost historici, o lepší přítomnost novináři-" Ž. Petan

https://books­.google.cz/bo­oks?id=OFHk8JPcZi4C&p­g=PA340&lpg=PA340&dq=O+l­epší+budoucnos­ti+pečují+poli­tici,+o++lepší+mi­nulost+histori­ci,++o++lepší+pří­tomnost+noviná­ři-++Ž.+Petan&sou­rce=bl&ots=44GU­i3yJL2&sig=AC­fU3U3EuMOWGt7Gjlf2LgkDH-sZNvxIeg&hl=cs&sa=­X&ved=2ahUKEwi­buIvIxL3oAhWEj­KQKHWoLCFkQ6A­EwAHoECAoQAQ#v=o­nepage&q=O lepší budoucnosti pečují politici%2C o%20 lep

Vezměte si interpretaci VŘSR,. tzv. únorového vítězství, politické procesy. znárodnění atd. Uvádím jen novodobé dějiny, názor na Zdeňka Nejedlého, nebo na spisovatele v době normalizace a po r. 1989. .

Navíc o určité skutečnosti jinak bude vyprávět přímý účastník, jinak někdo z doslechu., který třeba straní určité skupině či politické straně. Později někdo nerozliší, zda je událost pravdivá, proto se stále dovídáme něco nového. .

Měla by platit objektivizace, tj. vykreslení objektivní sotuace bez vlastních názorů, pokud nejde o úvahu., nestrannost. Na druhé straně zase subjektivizace přeceňuje subjektivní přístup..

Co člověk, to jiný pohled na skutečnost.

Co je objektivní? Jsou přece tři stránky zachycení události, příběhu – pravda, vyprávění jednoho a toho, kdo příběh vypráví dál.
–
Máte-li zájem, podívejte se na mé otázky.

https://www.od­povedi.cz/otaz­ky/o-nasi-historii-se-pisi-pravdy-legendy-
polopravdy-lzi-ktere-udalosti-povazujete-za-pravdive-a-ktere-za-myticke

„O naší historii se píší pravdy, legendy, polopravdy, lži. Které události považujete za pravdivé a které za mýtické?“

Ještě jedna k líčení vlastností Čechů.

https://www.od­povedi.cz/otaz­ky/meli-cesi-podle-historiku-holubici-povahu-ci-byli-drsnymi-bojovniky-jiz-sli-za-svym-cilem-a-neustupovali-jako-dnes

„Měli Češi podle historiků holubičí povahu, či byli drsnými bojovníky, již šli za svým cílem a neustupovali jako dnes?“

Jak dějiny posuzuje jedinec, je jeho věc, ale události často z některých jedinců vytvoří hrdiny. Jenže vy jste historii nepoznal, takže si můžete vytvořit svůj vlastní pohled.

Jenže bohužel z historie si berou ponaučení nejen slušní lidé, ale i ti zlí. Takže pro někoho je hrdinou i záporný jedinec. Proto nejde oddělit události o tzv. hrdinů.

Něco v mých otázkách.

Upravil/a: annas

Ak chceme hodnotiť konanie človeka, musíme brať do úvahy dobu, v ktorej žil, znalosti, ktoré mohol poznať a situáciu v ktorej bol.
Hodnotenie našimi očami je ovplyvnené našimi skúsenosťami a znalosťami. A žiaľ ľuďmi, ktorí vlastné záujmy kladú nad historickú pravdu.
Viac objektivity by nikdy nezaškodilo, hlavne pseudohistorikom.

annas použila slová „Je třeba si uvědomilt, že minulost se mění podle přítomnosti, Změní-li se přítomnost, změní se i názor na minulost. B. Martinů“
Tieto slová B. Martinů však ukazujú skreslenú „pravdu“. Minulosť sa nemení bez ohľadu na „názor na minulost“, zmení sa len pohľad na minulosť. Napríklad ak súčasná politika hovorí o nedávnej minulosti inak, ako sme je v skutočnosti prežili, máme preto poprieť vlastnú minulosť? Nie naša minulosť ostala našou minulosťou, aj keď ju súčasní historici zmenili. Mám tvrdiť, že som mala samé jedničky, aj keď to nebola pravda? Mám si napísať falošnú diplomovú prácu, ako niektorí súčasní politici a tým zmeniť svoju minulosť?

Upravil/a: led

A jak víš, co je objektivní, správné nestranné. Byl nějaký pohled na dějiny a pak přišel Marx a řekl, že to byla historicky daná podmínka člověka, aby budoval lepší společnost a že to je smysl všech zápasů v historii. A každý filozof se na to bude dívat podle toho, co uznává. Můžeme nějakou osobu chválit, nebo pomlouvat. Stejně tak můžeme pomlouvat praotce Čecha, že nedorazil někam k moři, ale že zůstal tady.
Když ti bouchne továrna, spadne letadlo, onemocní lidé, hledá se příčina a ta je založena na přírodních zákonech a na tom, že lidé tento zákon neznali a neudělali nějaká opatření. Ale hodnotit a posuzovat nějaké lidi a jejich činy před mnoha lety s kým se měli spojit, a koho zlikvidovat a který klášter vyplenit jaksi nejde jednoznačně.

Něco může být kladně posuzováno v národním zájmu a současně to nemusí být v zájmu zbytku světa. Klasickým příkladem může být třeba drancování přírodních zdrojů.

S objektivitou je to složitější. Stejně tak s národními zájmy.
Příklad r. 1948
Jinak vnímá majitel činžovních domů, sedlák, fabrikant, živnostník aj.
Znárodněním přišli o majetek, o svobodu.
Dělník z továrny, služky, horníci a mnozí další „utlačovaní“ se dočkali 8h pracovní doby, lepšího finančního ohodnocení.
Někteří mohli v nové poválečné republice konečně začít studovat, vyučit se ve státním řemesu. Nemuseli dřít za mrzký peníz na selském, farském, panském, u uhlobaronů 12 – 16 h denně, jako jejich rodiče.

Podobné příklady se najdou v dávné i novodobé historii.
Dále viz. Kelt a annas)

Upravil/a: da ny

Historii píší vítězové. To hovoří za vše. Dále je silně dikutabilní, co je národním zájmem. Kdo to určuje? A nakonec… absolutní objektivita neexistuje. I kdyby se o ni někdo snažil, nikdy nebude mít k dispozici absolutní soubor dat.

Myslím, že lidi už jsou tak zdegenerovaný, že do velké míry ztratili schopnost historii i současnost objektivně nebo aspoň zodpovědně posuzovat. Jinak pochybuji, že by taková nezodpovědnost nebo dokonce záměrná neobjektivita v dlouhodobém horizontu prospěla jeho přinašeči. Může mu přinést krátkodobé výhody, klidnější spánek,… ale podtrženo sečteno tu musí jít do mínusu. Ale ty mínusy se často projeví až u potomků, nebo na věčnosti. Je to o víře a svědomí.
Možná v rozporu s tím vzpomínám na komedii „Jáchyme, hoď ho do stroje“, kde byl hlavní hrdina na koni kvůli příznivému horoskokpu. Když se ale dozvěděl, že horoskop byl chybný, byl konec. Objektivita sice možná nepřináší tolik euforie, ale měla by přinášet stabilitu.