Máte problémy se svou pamětí a uvědomujete si to?

Paměť je silně individuální, a navíc, většina lidí pracuje spíše na tom, aby jí měli čím dál, tím horší – chlastáním, čuměním do Goebbelsovy skříňky na vymývání mozku atp., namísto aby pracovali na jejím zlepšení.

Každý máme nějakou paměť lepší, a nějakou horší, a ty ostatní mezi tím. To je normální.

S věkem se paměť zhoršuje, většinou, to je pravda, na druhé straně to, že např. po šedesátce máš drobné výpadky krátkodobé paměti, je naprosto normální. Problém nastává, až když se ty výpadky stupňují a začínají pacienta omezovat v běžném způsobu života.

Příklad: kamarád měl dědu, kterému diagnostikovali Alzheimera. První věc, která byla, že děda obouchal auto – nic vážného, ale obouchával. Tak musel přestat řídit, samozřejmě, on viděl problém všude jinde, jen ne u sebe.

Pak zapomínal zamykat byt. Prostě byl doma, byt byl zavřený, ale dveře nezamčené.

Pak zapomínal byt zavřít, to už začínal být problém. Volal dceři ve dvě ráno, protože si vzpomněl na něco, co už bylo vyřešeno před deseti lety, ale on byl absolutně dezorientován v čase a prostoru, proto ani nevěděl, že volá ve dvě ráno. On chodil do školní jídelny na obědy, měl to od baráku cca 150 metrů. A jak byl dezorientován v čase, tak se, jednoho nekrásného dne, vydal na oběd asi v šest ráno. Ony tam už ty kuchařky byly, on se nějak do té jídelny dostal, a ony mu nebyly s to vysvětlit, že je šest ráno, a že tedy oběd není navařený, a že ho tedy nemůže dostat. Dědek začínal být agresivní, tak ony se před ním zavřely a zavolaly policii. „Četníci“ to je authorita, takže je poslechl, dovedli ho domů, no a zavolali dceři, a oni to začali řešit.

Šel k psychiatrovi, tam dostal takový ten test, kde odpovídáš na otázky typu „jak se do lesa volá, tak se z lesa …“ a „tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až …“, a pak tam počítáš jednoduché kupecké počty. Samozřejmě, že to nedal, tak dostali zprávu od psychiatra a podali soudu návrh na omezení způsobilosti k právním úkonům.

Jenže, to je tak na 1/2 – 1 rok, zhruba, než ten soud rozhone. No a s dědkem to bylo horší a horší, tak nakonec skončil v domově Alzheimer, a tam potom umřel. A než umřel, tak oni ho dojeli vždycky navštívit, a on tam brečel, a že už chce domů, a kdy už jako půjde domů (protože oni mu řekli, že jede do lázní). Tak oni mu řekli, že příští týden, no a on do druhého dne zapomněl, kde je, proč tam je, i na to, že se jich na něco ptal, i na to, že tam byli, a co mu, vlastně řekli.

Celou dobu si nic neuvědomoval, ale to nemá příčinu jenom medicinální, biologickou, má to i příčinu psychologickou a sociální.

Teď jsem to vysvětloval na těch učitelích: pokud člověk není zvyklý se sám na sebe dívat „zvnějšku“, a má-li konflikt se svým okolím, primárně hledat problém u sebe, a ne ve svém okolí, což většina lidí prostě není, tak pak na to ale vůbec nemají šanci přijít, protože když je něco špatně, může za to někdo jiný, protože je to jednodušší a pohodlnější. Může za to strana, církev, soused, doba, prostě kdokoli či cokoli, jen ne oni. A s tím nikdo nic, v tom věku, neudělá.

ANO/ANO! :(
Ale jinak díky za povzbuzující info. Bohužel to uklidnění, že „nemám nic s chlápkem, co mi schovává věci“ nijak problém neřeší. NJN, jsem aliendrone, NIC pro mě není tak dobré, aby to nemohlo být ještě LEPŠÍ. ;) :D :D

Tak to je relativní. Podle manželky jsem na tom špatně, ale některé věci si prostě neukládám do paměti a pak to mám i s přednáškou. Je pravda, že se mi nevybaví fakta vždy tehdy, kdy je potřebuji. Například jsem si nevzpomněl na jméno kolegy a pod. Dělám jazyky, tak na tom asi nebudu tak špatně.

Že moc nefunguje krátkodobá paměť, je v našem věku normální. Vybavím si řadu věcí z minulosti, ale vzpomenout si co bylo třeba včera v televizi je problém.