Máte někdo zkušeností s trakcí po nálezu problému u kyčlí kojence?

Delf

Dobrý den, diagnozy jsou IV, IIIc, b, a, IId, c, b, a, Ib, a. S tím, že čím menší, tím lepší. Od IIc je možno domácí ošetření. Ib, a je normální nález. Většinou se stává jen děvčatům. Dle jednoho doktora kluci se prostě potratí (to jsem ale nikde neověřovala, ani se mi tomu nechce příliš věřit). A ještě se většinou jedná o levou nohu. Proč, to také nevím. Malá se nám narodila s vykloubeným levým kyčelním kloubem (diagnoza IIIa). Pravděpodobně z důvodu, že byla koncem pánevním. Po propuštění z porodního oddělení nás rovnou přes ortopedickou ambulanci nasměrovali na dětské oddělení. Barborku zavěsili do trakce. V nemocnici jsme strávily 4 týdny. Nejhorší bylo vidět malou, jak „visí“, strávit prostředí – 2 záchody, jedna sprcha a vana na celé oddělení, prosklenné pokoje. Takže žádná pořádná hygiena v šestinedělí ani žádné soukromí. Těžké bylo i to, že není možné mimi pochovat, vykoupat, kojit v náručí (kojí se naléháváním k dítěti – jenže uprostřed je z každé strany tyč, na které se dětské nožky roztahují, takže pro mne nakonec byla nejlepší poloha opačná, tzn. mé nohy za hlavou malé). Kontrola na ultrazvuku, rentgenu 1× za 14 dní. Podle dorostlých stříšek se ještě řeší, zda mimi půjde domů se sádrovou spikou či třmínky (já tomu říkám kšírky). Sádrová spika je horší verze. Dítě uspí a udělají okolo těla sádrový krunýř. Dítě může spát pouze v polosedě. Hygiena nic moc, dle kamarádky, která zažila (my ne), tak šlo přežít jedině tak, že prostor mezi tělem a sádrou vyplňovali vatou a tak čůráním či kaděním nezatékalo dále (je také na 4 týdny a po celou dobu tu sádru nesundáte). Takže v této verzi zapomeňte na komerční kočárky, oblečení apod. Prostě se nevejdete. Lepší verze jsou kšírky. Malá měla kšírky 2 měsíce přes den i noc a mohla jsem sundavat jen na dobu koupání. Třetí měsíc už je měla pouze na noc. Také se nikam pořádně nevejdete. Ale dítě může v pohodě ležet na zádech. Co se týče hygieny, tak nakonec pro nás byla nejlepší verze body s dlouhým rukávem (narodila se v listopadu) a ustřihlé punčocháče, takže se pak dala dobře vyměňovat plenka, aniž by se musely kšíry rozepínat a zas zapínat. Co se týče lehčích forem diagnoz, tak se používají i jiné verze pomůcek – Ferejova (?) peřinka, široké balení…Můžu říct, že dnes s odstupem času jsem ráda, že na to přišli hned po porodu, protože to Baru brala normálně (nic jiného neznala). Určitě daleko těžší je, když se to zjistí s odstupem času, kdy dítě ví, co to je chovat, houpat, otáčet se, jak je doma, že existují procházky v kočárku…Kaž­dopádně všem, kterým se to stane, tak držím palce, ať to zvládnou co nejrychleji. Maminkám pevné nervy a rodině, aby maminkám pomáhali hlídáním, návštěvami (i hodina mimo nemocnici je skvělá). No a nemocnice…pokud je to možné, tak zajistit maminkám co nejdůstojnější prostředí…