Má pravda kořeny v upřímných lidech?

Upřímnost může hraničit někdy až s drzostí, pokud člověk říká věci, které nejsou pěkné.

Na každém člověku lze najit nějakou chybu.

Pravda, ať už se nám to líbí, nebo ne, je z principu dost subjektivní. Je to dost abstraktní pojem, který je někdy obtížné definovat, protože myšlení lidí se neustále vyvíjí. I čestný člověk v podstatě může klamat, aby ochránil ostatní před bolestí. Paradoxně lidé, kteří se nejvíce honí za spravedlností, jsou největšími pokrytci a jejich počínání má nezřídka katastrofální dopady na společnost. Lidstvo se muselo a musí naučit žít v dílčích kompromisech, jinak se těžko budeme snášet.

Pokud to tak je, tak se tím vysvětluje, že je jí „jako šafránu“. Venkoncem existenci zjentka také netřeba dokazovat. Tisíce zoufalých opuštěných žen jsou mi svědek woe! 😉 😄

NE.
Pokud budu vycházet z doplnění v otázce:
„… v čistých, upřímných, nezištných, spravedlivých a čestných lidech. Zejména těch upřímných….“ NE.
Jeto pravda subjektivní.
I upřímný člověk má sice pravdu, ale tu svou….
KOŘENY pravdy bych viděl ve faktech.
Tedy tam, kde věda, matematika, zjistila/dokázala, ničím nevyvratitelný FAKT. Fakt, který je přijat. Fakt, kterým se ýídí i právo (všude platí jiné).
To je pak pravda (holá pravda). Nevyvratitelná pravda (fakt).
Pravda ve filosofii, náboženství, v lidech, nebyla, není a nebude, jen jedna.

UPŘÍMNÝ ČLOVĚK, SDĚLUJE SVŮJ NÁZOR (i bez obalu). Ten může a nemusí být pravdivý.
Jde o pravdu subjektivní.

Pravda může mít kořeny vzniku, motivace v touze po poznání (vědecké poznatky) a zvídavosti člověka. V potřebě a touze zavedení pravidel, řádů, zákonů.

Upravil/a: da ny