Má někdo podobné pocity?

Bubco jsme na tom stejne, taky mam malilinkaty pocit viny. Tech dobrych duvodu jak pisete, mam take hodne, hlavne praci (ne kseft, delam praci pro ostatni)jenze stejne… Kdyz to vidim v televizi, rikam si, jestli me dobre duvody nejsou vlastne jen vymluvy. Mam v planu 5 dni volna (jedine volno za cele leto – koncem srpna) a puvodne jsme s kamaradkou chtely jet do jiznich Cech, nekam „za nosem“, ale zitra s ni mam sraz a zcela vazne uvazuji o tom, ze ji navrhnu zmenit smer o 180stupnu a jet na sever uklizet.

Je pravda, že každá ruka je vítaná. Naše město postihla velká povodeň v r. 1997 a menší 2002, letos se řeka nevylila. Sice nešlo o bleskovou povodeň, ale poškození majetku vyjde téměř nastejno. Několik dní jsme byli obklopení špinavou vodou a sledovali, jak pomalu v bytě klesá.
Pak velké uklízení, všude plno bahna, voda na mytí kalná. S uklízením zatopeného sklepa i bytu nám pomáhali asi 3 dobrovolníci a práce bylo dost. Kontejnery se plnily.

Jenže ne každý se může zapojit do úklidu, ať má důvody jakékoliv. Práce je i psychicky náročná. Potvrdil mně to i známý hasič, který při několika povodních zssahoval a po nich pomáhal.

Cítím se všemi postiženými, proto vždy posílám finanční příspěvek. Nám také jiní pomohli. Mnohé postižené obdivuji za jejich pozitivní přístup, ale chápu, že jiní potřebují pomoc psychologa. Beznaděj. Bude se opakovat další povodeň? Dnes to nikdo neví …

Pomoci můžete i na dálku,finančně, tak jak to udělala většina z nás.

Já pomáhat jet nemůžu protože mám doma své povinosti proto jsem poslala finanční částku .

Poslali jsme finanční částu. Doufám, že to půjde opravdu na pomoc lidem, které povodeň zastihla a ne do nějakých zbytečností 😉

Bohužel, zdravotní stav mi takto nedovoluje uvažovat, navíc jsem měl nyní i ženu ve špitále. Finanční částku poskytujeme se ženou vždy.

Bubčo já ten pocit viny nemám a to z důvodů že jsem povoden zažila je to strašná věc ale od té doby mám příšeré pocity ůzkosti vím že bych tam byla spíš na obtíž,proto se aspon snažím pomoct finančně a moc obdivuji a vážím si těch kteří i když se bojí dokáží odjed a pomáhat