M ohli sovětští občané v 70. letech jezdit volně po SSSR tak, jako jsme to v té době mohli my?

Ale ano, ale byli evidováni a vůbec jim to nevadilo.
Ani ty jsi nemohl v SSSR jezdit kam se ti zachce bez evidence.
Raději bych se staral o to co se děje u nás a sověty nechal na pokoji, to už je pasé. A současní Rusové jak vidíš jsou spokojeni k velké nelibosti západu.
Není nad to žít a nechat žít.

•

Slovo volně vůbec neznali.

Na každý výjezd ze svého pásma bydliště museli mít povolení.

Jen když byli přepracováni do koncentračního tábora ( gulagu ), tak povolení nepotřebovali ale o to zrovna nestáli.

_

Ne – nemohli…
Na vše museli mít bumážku.
A – mimochodem – volně jezdit po SSSR nemohli ani cizinci!
😉

Byl jsem tam za Andropova a podle slov obyvatel určitě nemohli všude, do některých částí SSSR z některých oblastí vůbec (vše byl údajný vojenský prostor, ale jen pro některé). Tedy bylo to velmi složité 🙂
P.S: Tebou uvedený příklad ale neznám.

celkem jo – pokud nepočítáš zvláštní oblasti (což byla ale třeba i taková Perm a jiný velký města), kterých bylo počtem i rozlohou významně víc, než v jiných zemích

asi by se to omezilo rádo, ale ona je to tak velká země, že na tý Sibiři asi můžeš prožít celej život, aniž potkáš člověka

Mimo vyhradených oblastí mohli cestovať všade. Prirodzene pri tak veľkej rozlohe štátu a rôzneho charakteru jednotlivých republík robila sa vo veľa prípadoch evidencia, hlavne pri cestách do azijských republík… Povedať, že nemohli cestovať ani vo vlastnom štáte je veľké zjednodušenie a skreslenie.
Cudzinci, pri vjazde do SSSR mali v dokladoch napísané miesto pobytu. Ale nebol problém, ísť aj inde po nahlásení cieľa na milícii (vlastná skúsenosť), v mnohých prípadoch stačilo, keď cieľ vašej cesty nahlásil (váš) taxikár na dispečing.
z jednej takej cesty: s jednou novinárkou sme si išli pozrieť pamätné miesto vzdialené 50km. Taxikár nahlásil našu cestu na dispečing a išli sme. Nebol z toho žiadny problém. Kedže pre neprejazdnosť cesty sme 3km pred cieľom zaviazli, ďalej sme išli peši a bez „dozoru“, taxikár zatiaľ pohľadal inú cestu a prišiel tam za nami aj s autom cez obchádzku.
Mimochodom, tam boli uzavreté vojenské oblasti a tu zase sú zavreté súkromné oblasti a nie malé, tiež už nemôžte všade (turisti by o tom mohli veľa hovoriť)
Doplňuji:
Ako jednoduchšie je priznať momentálny oficiálny trend a svoj vlastný názor, skromne zamlčať a ostať IN, bez straty kvetinky

Upravil/a: led

V první polovině osmdesátých let jsem tam dvakrát služebně byl. Takže moje vlastní zkušenost – do Kaliningradské oblasti pouze na zvláštní povolení, do mnoha částí Kazachstánu se nedalo legálně cestovat vůbec. Další zkušenosti nemám.