Které kuriozity se nacházely ve sbírkách klenotů císaře Rudolfa II.?

V dějinách předbělohorského sběratelství v českých zemích vynikala mezi soukromými sběrateli, milovníky umění, uměleckých předmětů a kuriozit, sběratelsky aktivní osobnost císaře Rudolfa II. (1552–1612). Mimořádné sběratelské ambice císaře dostaly konkrétní výraz v početném sbírkovém souboru předmětů a uměleckých děl, uchovávaných za jeho života v privátních prostorách pražského hradu. Skladba pražských sbírek Rudolfa II., kunstkomory a obrazové galerie, rezonovala s osobním zájmem císaře o různorodé artefakty a výtvarné umění, zajímavé předměty minulosti i o tvorbu současnou a formálně reflektovala propracovanou akviziční filozofii, ztělesněnou obzvláště v osobách pověřených agentů – uměleckých prostředníků – kteří realizovali nové akvizice v zemích tehdejší Evropy. Přibližnou skladbu kolekce Rudolfa II. je možné rekonstruovat na základě několika dochovaných inventářů a z nich v hrubých obrysech odvodit také její (osudové) proměny. Pozdní historie sbírek Rudolfa II. byla v podstatě variací na osudy českých zemí za třicetiletého válečného konfliktu a po něm. V průběhu destruktivních válečných událostí na sklonku této války totiž byla celistvost kolekce nenávratně rozrušena a na českém území zůstala v reliktech, které odpovídají její někdejší monumentalitě pouze v obrysech

roce 1612 dosvědčil benátský vyslanec Girolamo Soranzo, že Pražský hrad byl přeplněn tisícovkami obrazů a soch, mnohdy se vršícími do velikých neroztříděných hromad. Do celé Evropy vysílal své agenty, kteří skupovali vše cenné i celé sbírky jiných šlechticů.[1]

Bohužel rozkrádání Rudolfovy sbírky začalo hned po jeho smrti, část si mezi sebou rozdělili členové habsburského rodu a část byla odvezena jako válečná kořist Švédy po dobytí levého břehu Prahy v roce 1648.

U pražských zlatníků si nechal zhotovit osobní korunu, která byla později užívána jako koruna Rakouského císařství a jež se dnes nachází v klenotnici Weltliche und Geistliche Schatzkammer (Světská a církevní klenotnice) v hradě Hofburg ve Vídni
.

http://cs.wiki­pedia.org/wiki/Sb%C3%A­Drky_Rudolfa_II.

Zdroj: http://is.muni­.cz/th/86632/ff_m_c1/DIP­LOMOVA_PRACE.doc

V jeho obsáhlých sbírkách byly např.objekty z přírodnin a drahých kovů.Ty byly opatřovány drahocennými montážemi nebo zpracovávány a přetvářeny v nádoby, kazety nebo součásti nábytku. Často byly tyto předměty doplněny různými odlitky drobného hmyzu a jiné havěti, které svou skrytou symbolickou hodnotou odkazovaly k peklu. Císařův zájem o okultní vědy se promítal i do nákupu cenných věcí.
Kuriozitou bylo třeba několik nádob vyrobených z rohu nosorožce. Nejzajímavější je nádoba řezaná z rohu nosorožce, na jejíž víko je navíc použito dvou klů mrože. Horní část nádoby má tvar podivného monstra s dvěma hlavami a obrovskými rohy.
Rudolfínské sbírky ukrývaly i jiné netradiční předměty. Byla to například dýka, kterou byl údajně zavražděn Caesar. Nacházely se na ní stopy od krve, které střídavě mizely a znovu se objevovaly, když se k ní přiblížili nepovolaní. Další kuriozitou byla stolička velryby – údajně oné biblické, která spolkla Jonáše, když se odmítal podřídit božím příkazům a na lodi se plavil do Taršíše. Neobyčejnou ukázkou zručnosti již zmíněného zlatníka Antona Schweinbergera je nádoba s Neptunem, na jejíž výrobu byl použit gigantický palmový ořech. Pokrývá ho výzdoba mělkého reliéfu s motivy mořských bohů.
Po Rudolfově smrti roku 1612, docházelo k postupnému rozkrádání sbírek, o což se z velké části postarala šlechta pověřená správou majetku. Smrtelnou ranou bylo pro sbírky rabování švédské armády v roce 1648. Podle pramenů proudily vozy s cenným nákladem jeden za druhým z Pražského hradu. Velká část byla věnována švédské královně Kristině, která je obratem rozprodávala. To byl smutný konec sbírek, po kterých nám dnes zbyly jen neúplné soupisy archivářů Jacopa a Ottavia Strady.

Zdroj: vybráno z -http://www.nase-rodina.cz/arti­cle.php?clanek=1003