Když někdo proplouvá či kličkuje životem, často mezi dobrem a zlem, pomáhá někomu k úspěchům, nebo v nich někomu brání?

Odpoveď byla označena jako užitečná

Změníte-li otazník na konci věty za tečku, budete mít odpověď.

S citáty „pro změnu“ souhlasit nemohu, případně jenom částečně.

První:

Ten, kdo všemu věří, zdánlivě nemusí přemýšlet.
Ovšem mohl by věřit, kdyby nepřemýšlel?

Ten, kdo o všem pochybuje, přece přemýšlí.
Kdyby nepřemýšlel, nepochyboval by.

Druhý citát je zajímavější, ale ani ten nelze brát bez výhrad.

Někdy je velice obtížné rozeznat hranici mezi dobrem a zlem.
Člověk může jít chvíli tou cestou, chvíli druhou, ale
nemusí (někdy ani nemůže) vždy poznat, kterou cestou jde.

Ostatním se to může jevit jako kličkování, ten člověk
ale může jít stále rovně → za tím, co si vytknul za cíl.

Abych řekla pravdu, myslím že je lepší kličkovat, chvílemi
možná i bloudit a nakonec se dostat na „správnou cestu“.

Podle mne je lépe dojít pozdě dobrou cestou, než dorazit včas tou druhou.

Taková cesta životem je značně riskantní. Cesta ke zlu bývá prvoplánově jednodušší a snadnější. Kdo poleví ze svých zásad, snadno se může dostat ke zlu. Co se kariery druhých týká, myslím že spíše takový člověk může bránit, než pomáhat druhým v růstu.
S oběma citáty nelze než plně souhlasit.