Když mi zaměstnavatel nedal prac. obuv hrozí mu nějaký postih??? Stal se mi prac úrara zaměstnavatel mě nutí abych uvedl

Jinak postih by hrozil pouze v případě, že by bylo prokázáno porušení zákona. Náhrada škod je věcí úpolně jinou.

Nyhjono, v pracovní smlouvě, dokonce v pracovním řádu netřeba cokoli takového uvádět. To je ZE ZÁKONA. Jediné, co je nutné je stanovení rizik zaměstnavatelem pro dané činnosti a stanovená preventivní opatření. To bude u případného soudu zaměstnavatel předkládat. Pak bude překládat, že jsi byl seznámen s pracovními postupy, bezpečnostními opatřeními, včetně školení. Bude prokazovat, že jsi byl vybaven ochannými prostředky. Na Tobě pak bude, že jsi případně odmít vykonat úkol z důvodů nebezpečnosti.

Edison, díky. Nejsem zaměstnancem už velmi velmi dlouho.
Ale, prosím, to platí v kterých profesích? Je to v zákoníku uvedeno?
Dík.

Procuji i u firem zákazníků. Teoreticky vzato platí to, kde jsou bezpečnostní předpisy přísnější. Např. můj zaměstnavatel stanoví obuv bezpečnostní třídu S1, zákazník S2. Jistě chápeš, že S1 je v případě púrůšvihu problematická. Ve vztahu zákazník – dodavatel. Jesltiže pak dodavatel nepřenese tuto povinnost na zaměstnance, je v tom sám. Zákon padajícího hovna prostě funguje i v tomto.

Myslím, že v tomto nemůže zaměstnavatel přesunout povinnost na zaměstnance, protože
za ochranu zdraví při práci odpovídá on sám.

Z části ano. Zaměstnavatel stanoví technické podmínky, nechá zaměstnance, aby si pořídil odpovídající obuv a která mu vyhovuje a zaměstnavatel proplatí. Je to v zásadě benevolencí zaměstnavatele k tomu, aby si zaměstnavatel pořídil, co je mu vhodné za dodržení stanovených technických parametrů. Zaměstnavatel není povinen toto držet skladem, nebo přímo věcně zaměstnance vybavovat. Musí stanovit, předepsat a uhradit. U nás to tak funguje. Sice si nadiktujeme co chceme, zaměstnavatel to vyhodnotí a pořídí. Jelikož jsem ale v terénu víc než ve firmě, není problém, abych si pořídil prostředky sám, ovšem na náklady firmy a za dodržení stanovených parametrů.

Není to tedy přesunutí povinnosti. Ona totiž ta povinnost je vzájemná, sdílená, oboustranná. I ta odpovědnost za ochranu při práci NENÍ pouze na zaměstnavateli, ale i na zaměstnanci. Už třeba základní dvě věci: 1. zaměstnanec je povinen dodržovat předpisy a používat staqnovené prostředky, 2. má právo odmítnout vykonat práci pokud se mu jeví nebezpečná.