Odpoveď byla označena jako užitečná

Není mi jasný mechanismus toho, jak docílit „uznání“ tím, že budu držet tlamu. Ale kdo ví, na světě se dějou i divnější věci. ;) :D

ad 1 – Slova jsou JEN slova. Teprve vlastní úsudek (resp. jeho NEDOSTATEK/SLABOST) je skutečným zdrojem omylů. O tom, že nás mohou klamat i smysly není žádná. ;) :)

ad 2 – Porovnávat nedorozumění s něčím tak ZÁSADNÍM, jako je neúspěch/prohra – už jen to HODNĚ vypovídá o autorovi citátu. Natož když ho to více trápí. ;)

ad 3 – Mlčení je dobré, nicméně vzbuzuje PODEZŘENÍ. Mnohem LEPŠÍ je tajemství maskovat prázdným žvaněním, to spolehlivě naprostou většinu lidí ukolébá/uklidní. ;)

Upravil/a: annas

Ano platí. Nelze zevšeobecnit kdy to platí a kdy je opravdu lépe mlčet. To si musí každý odhadnout a vyzkoušet sám. Jiná možnost v tomto případě neni. Se všemi uvedenými výroky nutno souhlasit. I u nich platí, že každý sám musí zhodnotit danou situaci a podle toho se zachovat.

Někdy to platí.

Jindy platí:
Chceš-li být viděn, slyšen a uznáván, zastav se.

Stefan Garzyňski se podle mýlí, slovo nemá tu moc něco změnit.
Spíše člověk, který to slovo vyřkne.

S Miroslavem Horníčkem se téměř ztotožňuji.
Respektive ztotožňovala jsem se donedávna.
V poslední době to mám takto:
Nedorozumění mě trápí víc než neúspěch.
Hrozně mě mrzí, když podle reakcí ostatních zjistím, že
jsem řekla nebo napsala něco jiného, než jsem chtěla.

K poslednímu citátu nemám co dodat.