Když byly české země v roce 1939 pod nadvládou Německa, museli čeští muži povinně narukovat do války za německou stranu?

Odpoveď byla označena jako užitečná

Ne. rukovali pouze občané Říše, tzn. Němci z pohraničí a obyvatelé Hlučínska, které bylo připojeno přímo k Třetí říši (z Hlučínska do německé armády narukovalo na 13 tisíc mužů, z války se jich nevrátily tři tisíce a dalších pět tisíc si neslo doživotní následky).
Občanů Protektorátu se týkalo pouze tzn. nucené nasazení (Totaleinsatz) některých ročníků na práce v Německu.

Zdroj: https://plus.roz­hlas.cz/jak-jsme-nedobrovolne-slouzili-risi-6656363

Nemuseli.

Podle ustanovení čl.1 odst.1 výnosu Vůdce a říšského kancléře ze dne 16. března 1939, č. 75/1939 Sb. z. a n., o Protektorátu Čechy a Morava (dále také „Výnos“) části bývalé Česko-slovenské republiky, obsazené v březnu 1939 německými oddíly, náleží od nynějška k území Velkoněmecké říše a vstupují jako „Protektorát Čechy a Morava“ pod její ochranu.

Podle ustanovení čl.2 odst.1 Výnosu obyvatelé protektorátu, kteří jsou příslušníky německého národa, stávají se německými státními příslušníky a podle předpisů zákona o říšských občanech z 15. září 1935 (Říš. Zák. I., str.1146) říšskými občany. Pro ně platí tudíž také ustanovení na ochranu německé krve a německé cti. Podléhají německé soudní pravomoci.

Podle ustanovení čl.2 odst.2 Výnosu ostatní obyvatelé Čech a Moravy stávají se příslušníky Protektorátu Čechy a Morava.

Podle ustanovení čl.3 odst.1 Výnosu Protektorát Čechy a Morava jest autonomní a spravuje se sám.

Podle ustanovení čl.7 odst.1 Výnosu Říše poskytuje protektorátu vojenskou ochranu.

Podle ustanovení čl.7 odst.3 Výnosu pro udržení vnitřní bezpečnosti a pořádku může protektorát zřídit vlastní sbory. Organisaci, početní sílu a výzbroj určí říšská vláda.

Podle ustanovení čl.9 Výnosu protektorát náleží k celnímu území Německé říše a podléhá její celní výsosti.

Podle ustanovení čl.11 odst.1 Výnosu Říše může vydávati právní předpisy s platností pro protektorát, pokud toto vyžaduje společný zájem.

Podle ustanovení čl.11 odst.3 Výnosu říšská vláda může učinit opatření potřebná k udržení bezpečnosti a pořádku.

Podle ustanovení čl.12 Výnosu právo platné nyní v Čechách a na Moravě zůstává v účinnosti, pokud neodporuje smyslu převzetí ochrany Německou říší.

Protektorat byl součástí Velkoněmecké říše, celním územím Velkoněmecké říše, Němci, kteří měli skutečný pobyt a území Protektorátu, měli říšské občanství a podléhali, tedy, odvodní povinnosti naprosto stejně, jako třeba říšští Němci ze Saska, nebo Reichsland Brandenburg.

Ostatní obyvatelé Protektorátu byli občany Protektorátu. S ohledem na tu skutečnost, že ochranu Protektorátu zajišťovala Říše, a zároveň občané Protektorátu nebyli říšskými občany, poněkud nemohli podléhat odvodní povinnosti podle zákonů Říše.

Avšak státní vláda Protektorátu Čechy a Morava si zřizovala tzv. vládní vojsko, Regierungstruppe des Protektorats Böhmen und Mähren. Avšak vládní vojsko nebylo brannou armádou, bylo blíže, spíše, četnictvu, než řádnému vojsku.

To se, samozřejmě, týkalo i říšských občanů, kteří měli skutečné bydliště v Reichsgau Sudetenland, Reichsgau Sudetenland, tedy říšská župa, byla normální a plnohodnotnou součástí Velkoněmecké říše, tedy říšští občané tam podléhali stejné odvodní povinnosti, jako v kterékoli jiné říšské zemi či župě.

https://ftp.as­pi.cz/opispdf/1939/028-1939.pdf
https://de.wi­kipedia.org/wi­ki/Regierungstrup­pe_des_Protek­torats_B%C3%B6hme­n_und_M%C3%A4hren
https://de.wi­kipedia.org/wi­ki/Reichsgau_Su­detenland

Pokud se týkalo konskripcí pro Wermacht (Ríšská branná moc – armáda, námořnictvo a letectvo), tak v žádném případě. V tomto směru dokonce Hitler vydal direktivu o ZÁKAZU povolávání Čechů (jako JEDINÝ národ jsme měli tuto vyjímku, jinak existovaly „národnostní jednotky“ Waffen SS prakticky z každého evropského národa – ruské, francouzské, chorvatské aj., včetně Slováků) a to i do jednotek Waffen SS. Prostě nechtěl si nechat ideologicky rozvracet svá vojska věčně remcajícími nespolehlivými Čecháčky, no. 🙂

Pokud se týká nasazení protektorátního, tzv. „vládního vojska“ (tuším, že bylo povoleno zřídit 11 praporů), tak to nebylo součástí německé armády a v roce 1944 byla jeho většina poslána na NEFRONTOVOU (strážní) službu do Itálie (chránili Němcům týlové komunikace proti italským partyzánům).

PRACOVNÍ povinnosti (tzv. „totální nasazení“ do Říše) podléhali všichni občané Protektorátu (včetně žen). Většinou se jednalo o povolání do továren, kde měli vyplnit místa po chybějících (vojensky povolaných) německých pracovnících, jakkoliv na samém konci roku 1944 byli výnosem K.H.Franka čeští muži hromadně povoláváni na tzv. „zákopové práce“ na Moravě (pracovní mobilizace mužů do 45let).

Němci měli jiné rukování pro české muže kteří měli jinou než německou pravdu do koncentráku.