krven

Kdo napsal báseň bubení?

Nejdřív věděli to v horách,
poté začla srdce bít,
že je tady, přišel v noci,
že spí v lese bubeník,

horní sosny vědí více,
než ty olše v údolí,
vzkažte vy nám dobré sosny,
je to pravda, ? přišel, spí?

co by sosny nevzkázaly,
po všech váncích vzkazují,
ten bubeník je Vám krásný
však poledne je – ještě spí.

co se vánku vystřídalo,
poslíčkové pospěšte,
než poslední vánek zmlkl,
zalyknuv se na cestě

sotva usnul horem v sosnách,
kdos tam dlouze, dlouze zív,
smolně se tam začernalo
z očí temně sršících,

kdosi si tam protřel oči,
černou kštici hodil v týl,
nejdřív zkusmo, potom lehce,
kůži bubnu pohladil,

krásný, krásný bubeníku,
horkým šeptem sosny mrou,
křídlatý plášť větrem šlehl,
buben spustil hromovou,

krásný, krásný bubeníku,
jen ten výkřik, pak již nic,
kolik tam dřív stálo sosen¨,
tolik víří tanečnic,

a tam dole u potoka,
kolik olší toužilo,
všechny se tam utoužily,
jen jednu to zabilo,

snad šířeji než kol družky,
rozevřela náručí,
snad jen jednu lásku znala,
ta jež přijde umučí,

když k ní poté přišel básník,
slyšel ještě srdce bít,
utichalo jak utichal
v horách krutý bubeník