Kde se bere zvyk, polibek pod jmelím?

Čarovná moc je jmelí přisuzována snad od nepaměti. Keltští kněží a Druidové, považovali jmelí za posvátnou rostlinu a jeho snítky věšeli v domech k zahánění zlých duchů a čarodědjnic. Keltové věřili, že jmelí zajišťuje plodnost a nosí štěsti. Odtud tedy plyne vánoční zvyk, kdy se lidé o vánočních svátcích a zejména o štědrém večeru líbají pod zavěšeným jmelim. Podle Keltů polibek pod jmelim nosí nejenom štěstí, lásku, plodnost, odvahu ale poutá k sobě milence. Proto také bylo líbání pod jmelím tak oblíbené. Na štědrý den směl muž políbit každou ženu procházející pod jmelím. Po každém polibku tito dva účastníci utrhli společně jednu bobulku jmelí. Poslední bobulka – pro štěstí – však musela zůstat na zavěšené větvičce až do příštích vánoc.