Jsou cvičená zvířata chovaná v zajetí šťastná? Nebo se u zvířat o štěstí hovořit nedá?

U zvířat se tedy o štěstí skutečně hovořit nedá.

To jedině člověk by jako druh chtěl být pořád šťastný, dokonce si tuto emoci, jdoucí proti přírodě, mezi sebou vzájemně i přeje a má to u něj prioritu!

Domnívám se, že s chovem to ta zvířata budou mít pocitově podobný jako i ten bláznivý člověk- je jedno, kde žijí, ale neměla by se cítit jako ve vězení.

Čo je to šťastie?
Ak chované zvieratá nepoznajú iný život, nešťastie, nedokážu prejaviť svoj pocit „šťastia“, je to pre nich jediný život, ktorý poznajú.

Jde o to, jak která. Třeba domestikovaná (psi, kočky) žijící v pro ně příjemném prostředí určitě ano. To mohu posoudit, žijíce společně se „smečkou“ sedmi psů a (asi) deseti až patnácti koček. A dovedou to dát i patřičně najevo. Pokud jsou šťastná, jsou hravá, přítulná a spokojená a je to na nich vidět.
A vzhledem k tomu, že věřím tomu, že jsou určitě inteligentní, nepochybuji o tom, že mají i emoce, k nimž štěstí patří.
Jinak to asi bude u zvířat nedomestikovaných, původně žijících volně v přírodě. Ale opět bude rozdíl, zda byli do „zajetí“ uvedeni z volného života v přírodě, nebo se už v „zajetí“ narodila.