Jsem v tom sama nebo

Záleží na tom, co tě k smíchu přivedlo.
Jinak se mi taky stává, že mívám záchvaty smíchu.
Doplňuji:
Quentosi, někdy i na pohřbu se dá zasmát.
http://www.splacho­vac.cz/obrazky/s/sichr-je-sichr.jpg

Upravil/a: Miroslavst

jj a nechápu ty lidi, co se potom za mě stydí – co je proboha špatného na tom, umět se od plic zasmát, pokud to zrovna není na pohřbu? smích léčí.
Občas jsem zažil i to, čemu dnešní mládež říká „výtlem“ – rozesmějete se a už vás nic nezastaví, přičemž v pokračování ve smíchu vás dokáže přimět kdejaká všední prkotina.

Sama nejste! Já se směji každé karvině! 😁 Kdyby jste znala mé známé, dotvrdili by Vám to 🙂

Stejně jako Michal mám ty záchvaty většinou ve špatnou chvíli.

Včera jsem šla po městě a viděla jednu paní. Měla okolo 30 let. Šla po silnici a špatně šlápla. Takže upadla. Otočila jsem se a šla k ní, zda je v pořádku a nepotřebuje pomoct. Byla v pohodě, tak jsem šla dál. Ušla jsem cca 5 metrů a začla jsem se smát. Zároveň mi bylo ale té paní líto. V závěru jsem si ještě vzpomněla na sebe, že když naše město spravovali, měli různé místa ohraničené provázky. Ty provázky ale nebyly moc dobře vidět a já v nových ryflích, s taškou plnou nákupu, na rameni kabelku, v ruce časopisy z trafiky jsem šla a jako na sv*ňu jsem o ten jeden provázek zakopla a pěkně se natáhla 😁 Všechny věci se mi rozletěly včetně nákupu. Ryfle (podotýkám, že byly dva dny nové a značkové) se mi pěkně roztrhly. 😁 Takaže jsem tam asi čtvrt hodiny všechno sbírala. Dělníci, kteří na mě hleděli jako na zjevění mi nepomohli, ale začali se hrozně smát. V roztrhaných ryflích a kolenem odřeným do krve jsem odešla domů (naštěstí jsem to měla kousek). Doma jsem se ale tak šíleně začla smát, že jsem nevěděla, co dělat 😁

Takových historek mám mnoho. Potom je vyprávým v rodině či známým a společně se pěkně zasmějeme. Mně nedělá problém mít záchvat smíchu i z toho, že se mi rozlije hrnek s pitím, že se pocákám na náměstí zmrzlinou apod. Říkám si toto: „Žijeme jen jednou, tak si ten život musíme pořádně užít! A hlavně s humorem!!“ 😁
Doplňuji:
Omlouvám se: … vyprávím.

Upravil/a: Jahoda

Mívám.Stačí opravdu maličkost.
Jahodo-Právě teď se směju!
Přečetl jsem si druhou větu Vaší odpovědi a bylo to.
Je to lepší,než rozcvička.

Naposledy jsem ho měla včera v cestovce.Smála jsem se tak,že jsem na oči neviděla.Horší to bylo s ostatníma.Děvčata si myslela,že se směju jim.Ale tak to nebylo.Radši to sem ani nebudu psát.Ale moc dobře vím jakej je to pocit,když to nejde zastavit.

Pokud k tomu dostanu nějaký podnět, tak ano, mívám záchvaty smíchu – až heroické a nestydím se za to.

Ráda se usmívám takže ano občas ten záchvat smíchu taky dostanu.

Mívám záchvaty smíchu a jako naschvál,když se to nejmínˇhodí.

ja dostavam silene zachvaty smichu,smeji se az mi tecou slzy a skytam,a vim ze stejne trpi i ma sestra a kamaradka,je to jedina nemoc ktera mi nevadi

Sama určitě nejste a opravdu i u mě se často stává,že se směju v nevhodnou dobu,ale prostě se neudržím.A na pohřbech se opravdu zasmát dá,někdy je to nevhodné,ale jindy zase od srdce upřímné.Loni v prosinci mi zemřel spolužák a sešli jsme se celá třída a kamarádi.Spolužačka si připravila řeč,kde na Honzu vzpomínala a připoměla nám,jak veselý a úžasný člověk byl.Vždycky vymyslel nějakou hovadinu a ¨na každém čundru byla sranda.To se nedalo nezasmát.A spíš jsme všichni brečeli a smáli se v jednom.Kdo nevěděl o čem zrovna mluví,tak se na nás koukal divně,ale Honza se určitě nezlobil a byl rád.