Je těžké umírat, když kolem zpívají ptáci a svítí sluníčko?

Taková témata neřeším, až to přijde, tak to bude. Nemá žádný smysl se tím zabývat.

Když to člověk ví, tak asi ano.
J Grossmann složil (před smrtí, v r, 1969), krásnou píseň (Naďa Urbánková) „Závidím“
https://www.y­outube.com/wat­ch?v=aDrCSPpQo­ys

Proč to rozebírat….
Většina umírajících, nemá čas, se něčím takovým zabývat, vnímat.
Smrt přijde, nečekána, nezvána….

Ty si na smrt ještě moc mladý. Nejsi ještě ani v půlce života.

Popravdě – NIKDY jsem opravdu neumíral (logicky 😁), jakkoliv jsem až (dle mě) nechutně mnohokrát měl silnou iluzi, že ANO. Takže jediné co mohu sdělit je odkaz na https://youtu­.be/cmCMo9GQ6ZU?t=31 , kde se zpívá o umírání na Slunci.

BTW – je tu nějaký pamětník 16tibitů (AtariST, Amiga), kdo tuhle legendární pecku hrál? 🙂

Nevím, ale je těžké umírat na otravu cyankáli, protože prý umře nejen fyzické tělo (chuj s ním, v příštím životě dostaneš nové, pokud se neotrávíš výše uvedeným), ale i duše a duch, což je skutečně bolestné a nejvíc skličující. To je ten skutečný strach ze smrti, který je trpký a svírá se ti hruď při pomyšlení. A při každé takové otravě, kdyby člověk použil vhodné měřící nástroje, by na Slunci zahlédl malou erupci. Tak lidé ničí Slunce

Upravil/a: df

Zeptej se vojaku na fronte! Ti jsou asi radi, ze jeste vidi slunicko a zpivaji jim ptaci!!

Na tomto téma může mít každý svůj vlastní názor. Na jedné straně je smrt obecně nelehkým tématem, s nímž se mnoho lidí těžko vyrovnává. Na druhé straně může být právě přítomnost přírodních elementů jako je pění ptáků a svit slunce uklidňující a může nám připomínat věčný cyklus života a smrti, kterým prochází všechny živé bytosti.

Úvodní otázka je patrně řečnická a vyzývá k zamyšlení nad kontrastem mezi krásou života a nevyhnutelností smrti. Toto připomíná smysl tragédie v tradičním divadle – jeho podstata je v katarzi, tedy v emocionálním očištění skrze soucit a strach.

Je těžké umírat, bez ohledu na okolní podmínky. Ale, jak to odráží píseň, okolní krása může zvýšit vnímání toho, co se ztrácí. Může nám také připomínat, že přestože nám je osobně smrt těžká, svět jako celek pokračuje dál. Ptáci stále zpívají, slunce stále svítí.

Na druhou stranu, tato situace může také přinést pocit sounáležitosti, míru a harmonie s přírodou a universem jako takovým. Smrt je přirozenou součástí života a můžeme se snažit ji přijmout s pokorou a klidem.

Je třeba také zmínit, že vnímání smrti a zemření je velmi individuální a závisí na mnoha faktorech, včetně osobních zkušeností, věkových skupin, kulturních, náboženských nebo filosofických přesvědčení atd.

Já se na smrt těším, konečně nebudu muset splácet dluhy a budou se o to starat jiní 😎. Pak ať už si s tím co mi zbylo dělaj exekutoři co chtěj…😂😂👌👊

Už máš tu podprdu, černou?

Už jsi si koupil nějakou sukni / šaty / dámský kalhoty, nebo tak něco?

Už jsi se staral, aby Tě vzaly „štětky do parády“, aby Tě naučily, kterak se fraucimoru líčiti patří?

Ne? Tak: hni řití! Na nesmysly, na to Tě užije – jeden jyřýk, druhý jyřýk, prašť jako uhoď.

Jednoho dne to přijde a natáhneš brko. Buď klidný, já taky jednoho dne natáhnu brko. I quentos. I Disraeli. I elkon. I druhý jyřýk. Ale než to přijde: zabývej se něčím positivním. Máš se rád? Děláš rád radost svým blízkým? Nebo se jenom hnípeš ve svých pocitech, nesmyslech, smrti, nemocech, etc. etc. etc.

Pak si ale nestěžuj, že jsi creepy pacoš s hlavou! 🙄👿🤪

je