Je špatný krmení psa taky týráním?

Řekněme, že se chce někdo psa vyloženě zbavit (ano, i tací jsou mezi námi a chodí normálně do práce a do kostela). Pro příklad si představme sraba, kterej se bojí udělat cokoliv špatně, ovšem jen pro oči okolí, jinak je zlej od jádra svý podstaty. No a ten se rozhodne zbavit se nebohýho zvířete, který už ho nebaví (žárlí na přítelkyni, protože pes ji má radši a pod.;). A tak ho začne zle krmit, ale hlavně, aby mu nikdo nepřišel na ten úmysl a jenom čeká, až pes pojde.
Dává mu třeba jen brambory, nanuky, ořechy a čokoládu. Pes už kňučí v pestrých bolestech a okolí si všimne, že tam něco není úplně v pořádku. Nakonec tato skladba psího jídelníčku vyjde najevo, magor se složením netají a naopak argumentuje tím, že k jídlu psovi dával jen to nejlepší, co bylo v jeho silách, ať mu nekecají do krmení a že sám neměl na lepší stravu, natož pro psa. Zkrátka, že krmil dle svého nejlepšího vědomí a svědomí, což taky nelhal. V tuto chvíli je pes už ale po smrti.
Existuje na magora nějakej „metr“ a je možný mu nějaký to týrání nějak přišít?