Je projev sebekritičnosti, nebo choré mysli, když mi někdo neodpoví na pozdrav, tak přemýšlím, co jsem udělal špatně?

Tak nad tím neuvažuj.

Může za tím být ledasco: mohl jsi pozdravit moc potichu, ten druhý mohl být zrovna zamyšlený, a nebo ano, může to být hulvát. Pokud jsi Ty pozdravil, nejlépe, jak jsi zrovna mohl, víc neřeš.

Není to spíš, než o nějaké „velké“ nemoci, o tom, že se ve všem tak patláš, analysuješ, hnípáš? Nejsi tak vychovaný? Neměl jsi, a nemáš, pořád hyperprotektivní výchovu?

Uz maminka rikala pozdravit je slusnost, odpovedet povinnost. Kdo neodpovi, je hovado.

Takové lidi už nezdrav jako první. Pokud oni první nepozdraví, tak je ignoruj.

A co když zdravíš neznámou osobu. Stává se mi, že pár lidí si je podobných, takže když mne někdo pozdraví dříve, tak odpovím a když danou osobu vidím, tak zdravím já dříve. No někdy je to neznámý člověk, který se na mne nechápavě dívá. Možná ten pozdrav nečekal, možná nebyl zřetelný. Ale to nic. tak se říká je slušnost pozdravit, ale povinnost odpovědět.