Je pravda, že vyvolávání strachu společnost ohrožuje, ale vyvolávání pocitu bezpečí je nebezpečnější. Jak chápete?

Vyvolávání pocitu bezpečí a bagatelizace nebezpečí se děje neustále: kdo nechce nepřizpůsobivé migranty, je zloduch a nácek. V rámci hloupé politické korektnosti se problémy ani nesmějí pojmenovat, jako kdyby neexistovaly. Natož aby se řešily. Tohle předstírání vede k pomalé smrti Evropy, jak správně napsal např. Douglas Murray.

Podle mě určitě ne. Domnělý pocit bezpečí autor chápe asi jako velké riziko pro lidi, že jsou klamání, nezanají pravdu a podobně, ale nespsíš si neuvědomuje sílu a riziko paniky a davové hysterie. Záměrné vyvolávání strachu je bezesporu mnohem nebezpečnější, už jen kvůli chaosu, ale taky i třeba kvůli zvýšené sugestibilitě při pocitu ohrožení a nestabilitě ve celé společnosti.Což umožňuje manipulaci, využívání/zneužití situace a nemluvě o tom, že lidé se jako jedinci, ale i jako skupiny začnou chovat iracionálně a nebezpečně.
Vůdci, velitelé a podobní se vždy snažili uklidnit a motivovat lidi, a uklidnit celou situaci i za cenu pouze domnělého bezpečí v nich vyvolaného. Panika a podněcování strachu způsobí mnohem větší škody, nezměrné.

Je to pravdivý výrok.
Príklad z praxe: Cesta po zavesenom povrazovom mostíku. Potrebujete na svojej ceste prejsť po povrazovom mostíku na druhú stranu. Pohyb mostíka a pohľad do hĺbky vo vás vzbudzuje strach, ale prekonáte sa a kráčate opatrne. Takto pomaly a bezpečne dokážete prejsť až na pevnú zem. Ďalší za vami, vidiac váš kľudný prechod, vo svojom pocite bezpečia sa snaží po mostíku prebehnúť. Svojim behom ho rozkýva, šliapne vedľa dosky, neudrží sa a padne dole.

Život a myslenie spoločnosti svojou rôznorodosťou je tiež často ako zavesený mostík. Navonok jednoliatá a pevná, ale aj „jedna sviečka“ ju dokáže zmeniť.