Je pravda, že v Titanicu už od zahájení plavby dole hořelo, železné pláty kvůli tomu změkly a ledovec to dodělal?

Ne, není.

Lidé obecně rádi věří, mají rádi sensace a bojí se neznámého, takže chtějí žít v illusi, že si civilisace, lidstvo, rodná Strana (a vláda) nebo třeba Chuck Norris poradí s jakýmkoli živlem (viz třeba ta choroba). Samozřejmě že neporadí: prostě a jednoduše, R. M. S. Titanic narazil do ledovce pod vodou, takový trup lodi, aby ho ledovec nerozpáral, v té době prostě nebyl, takže ledovec loď rozpáral, a protože se zatopilo více komor, než na kolik byla loď připravena, loď šla pomalu ke dnu.

To, co se dělo před potopením R. M. S. Titanic, je poměrně dobře zaznamenáno. Samozřejmě je to determinováno výpověďmi zaměstnanců lodní společnosti, nicméně shodují se.

R. M. S. Titanic měl v neděli 14. dubna 1912 poruchu na telegrafu, nicméně i před ní přicházely zprávy s varováním o ledovcích. Telegrafistovi Cyrilu Evansovi se podařilo telegraf opravit, ačkoli to nebylo v jeho popisu práce. v 23 30 přišla zpráva z R.M.S. Californian, že jsou v místě ledová pole, zprávě však nepředcházel kód s pokynem k předání na můstek, Evans proto zprávu odmítl, ve 23 35 vypnul telegraf a šel unavený spát. Nic neobvyklého: celý den měl službu, celý den chodily telegrafy, pak to opravoval (což vůbec nemusel dělat!), přišla mu špatně podaná zpráva, odmítl ji, nová nepřišla, vypnul telegraf, šel spát.

Nicméně o možné přítomnosti ledovců osádka R.M.S. Titanic věděla: loď plula rychlostí 21–22 kt, ve vraním hnízdě na přídi byli pozorovatelé Reginald Robinson Lee a Frederick Fleet.

Pár minut po varování spatřili před přídí lodě mlžný opar. Šestý důstojník Murdoch, co byl na pravé straně můstku, zaznamenal ledovec asi 700 m před lodí, a jakmile se přesvědčil o jeho poloze, běžel ke kormidelníkovi, dal mu pokyn „docela vpravo“, což znamenalo příď doleva, záď doprava. Následně telegrafoval do strojovny plné zastavení. Obojí byl správný, učebnicový postup, jak se vyhnout srážce. Fleet následně rozeznal ledovou masu před přídí, v 23 39 signalisoval údery zvonce „Předmět před lodí“ (návěst zvoncem jak tramway nebo parovoz píšťalou) a zároveň předal telefonicky 6. důstojníku Moodymu na můstek hlášení „Led přímo před námi.“, ale tou dobou se už loď asi 5 sekund stáčela, a tak nebylo třeba spěchat.

Svědci se rozcházeli v tom, jestli byl ledovec bílý, nebo černý. Byly vykonány vyšetřovací pokusy, ze kterých vyplynulo, že Murdoch, který ledovec první spatřil, jej spatřil na samé hranici lidského zdravého zraku a že všichni postupovali naprosto učebnicově a profesionálně.

Ke srážce lodi s ledovcem došlo mezi 37–60 sekundami od hlášení z vraního hnízda. Titanic plul velkou rychlostí, měl velkou hmotnost, tj. i velkou setrvačnost, a z dnešního úhlu pohledu nedostatečné kormidlo.

Ihned po srážce Murdoch zazvonil varovný signál a uzavřel vodotěsné přepážky. Výsledkem srážky byla série trhlin o délce kolem 90 m. Tehdejší vodotěsné přepážky těsnily mezi sebou, nikoli zvrchu, takže voda pomalu zaplavovala příď lodi a ta se potápěla.

Už kolem půlnoci, tj. cca 20 minut po srážce, začala voda pronikat do obytných prostor 3. třídy. V pondělí 15. dubna 1912 00 05 vydává kapitán rozkaz k přípravě člunů, 00 10 provedeno vyklonění člunů, 00 25 dává kapitán rozkaz k opuštění lodi. 00 30 plněn první člun, 00 45 dosedá první člun (č. 7) na hladinu oceánu, v 00 55 dosedají na hladinu další dva čluny (č. 5 a 6). Tři čluny byly nepoužitelné.

Radisté v 00 15 vysílají mezinárodní signál CQD, i nový signál SOS. Jako první ho zachytil radista lodi Carpathia, předal kapitánovi, kapitán okamžitě vydal rozkaz k změně kursu k Titanicu. Vzdálenost mezi Carpathií a Titanicem byla 58 Nm, což lodi trvalo cca 4 hodiny, než doplula k Titanicu. V 00 26 vysílá radista opravenou polohu s žádostí o pomoc lodi Frankfurt, všecky lodě v dosahu odpověděly, že plují na pomoc, žádná nebyla ale tak blízko, aby dorazila dřív, než se Titanic potopí. Potopil se v 02 20.

Carpathia připlula na místo mezi 03 45–04 00, 04 10 byl vyzvednut na palubu první trosečník, poslední v 08 30, v 08 50 Carpathia z místa odplula.

Ve studených vodách Atlantiku šlo přežít 5–20 minut, mezi potopením lodi a vyzvednutím prvního plaváčka uplynula 1 hodina a 50 minut, přežili tak jenom ti, co byli na nějakém předmětu nebo něco podobného, no a lidé ve člunech.

Člunů nebylo málo, to by si žádná společnost tehdy nedovolila, naopak, bylo jich více, než bylo nezbytně nutné. V té době ale nástup na čluny nebyl nacvičován, plovací vesty byly zastaralé a zejména spouštěcí zařízení člunů neumožňovalo rychlou evakuaci lodi. Po vyšetřování potopení R.M.S. Titanic byly některé předpisy novelisovány.

Jako jedna z hlavních příčin kolise je uváděn zákaz světlometů, který byl také obsoletní a také byl následně zrušen.

Prostě a jednoduše: s ohledem na místo, dobu, možnosti tehdejší konstrukce, možnosti tehdejšího pozorování hladiny a signalisace, etc. etc., byla srážka lodi s ledovcem nevyhnutelná a potopení lodi taktéž. Samozřejmě že záchranné práce neprobíhaly ideálním způsobem, ale to lze přičíst lidskému faktoru, panice a nepřipravenosti posádky na situaci, na kterou se ale úplně nedá připravit.

Celý příběh, jako.

Upravil/a: quentos

To se s jistotou asi nedovíme. Před pár lety tahle zpráva médii prošla a nemám důvod ji nevěřit. Na druhou stranu, pokud se zjistí, že byla vycucaná z prstu, také mně to nechá relativně klidným. A i v případě, že je ta zpráva pravdivá, nezjistíme s jistotou zda by nepoškozená loď ten náraz vydržela. Šance by to asi změnilo.