Je pravda, že každý člověk si může říkat co chce, pokud jsou jeho řeči kladné (dobré)?

prosím tebe MLČ! Děkuji (; D; D;

Každý člověk si může říkat co chce jen do té doby, než jeho názory začnou vadit druhému.

Příklad: Když budeš své staré vykládat, jaké má tvá kolegyně hezké kozy, nebude to lež, ale reakci si dovedeš představit. O složitějších otázkách kde musíš „demokraticky“ držet jazyk za zuby se raději ani nezmiňuji.

Co znamená „kladné“?
Obecně ne… Například: „Ano, jistě, tady z toho stánku si můžeš vzít co chceš a jít“ by se asi prodejci nelíbilo.

Objektivní materiální pravdou je, že každý člověk může udělat absolutně cokoli, tedy ano, i si může říkat, co chce, a to bez ohledu na tu skutečnost, jsou-li jeho řeči kladné, nebo záporné.

Vyjdeme-li z premisy, že sedes materiae morálky se nachází v diarchii mezi legalitou a legitimitou (in Herakleitos z Efezu: „střetání je setbou všeho“), a že počátky vznikají právě z toho střetávání, z diarchie, ergo, napětí, vnitřního dialogu mezi legálním, ergo, povoleným a legitimním, ergo vhodným, správným, příhodným a přiměřeným, pak stejně žádnou legalitou nelze zabránit ničemu, protože nejnebezpečnější jedinci jsou takoví, co jsou naprosto a dokonale legální, avšak naprosto a dokonale nelegitimní.

Eo ipso: Ty můžeš udělat naprosto cokoli. To, co uděláš, může být legální ve smyslu zákonné, a rovněž ve smyslu formálně vhodné, formálně společensky povolené (konvence, usance), avšak to, že je něco legální a priori neznamená, že to je ethické, dobré či morální.

Aby konání bylo dobré, musí mu předcházet vnitřní dialog, který vychází z diarchie legality a legitimity. Pokud jsi takového dialogu schopen, nepotřebuješ se ptát, protože vnímáš (nikoli jen chápeš), že ne vždy je dobré říkat kladné, a ne vždy je záporné říkat nedobré, a pokud vnitřního dialogu schopen nejsi, otázky nepomohou.