Odpoveď byla označena jako užitečná

Tak jako různí lidé mají různé rodiče, tak i svobody jsou pro každého různé (absolutní svoboda neexistuje). Ne každé svobodě je otcem boj a některé jsou dokonce takříkajíc „samorodné“. O které svobodě se bavíme? ;)

ad 1 – Bojem a násilím se nedostávají k moci idioti (tímto procesem jsou totiž spolehlivě eliminováni), na rozdíl od demokracie, kde opravdu stačí mít „hezký oblek a zářivý úsměv“ či evivalentní „kvalifikaci“ k volebnímu úspěchu. :)

ad 2 – Moc dobrá otázka! :D :D :D

ad 3 – Ergo cena svobody je neurčitá – od bezcennosti až po cenu nade všechny meze. :)

ad 4 – Svoboda se NEUDĚLUJE, nikdo ji nikomu nemůže dát/přidělit, na rozdíl od nesvobody (byť by se tvářila či prohlašovala jako svoboda). Svobodu si musí každý obstarat sám. :)

ad 5 – Jak pro koho. Existuje MNOHO lidí, kteří RÁDI zvolí stříbrnou klec jistoty místo nejistoty zlaté svobody. Stačí se rozhlédnout kolem sebe. :)

V přeneseném slova smyslu to platí stále. I sám život lze chápat jako každodenní boj o cokoli. Se svobodou už je to obtížnější. Co je to svoboda? Známe nějakou všeobecnou definici?

1. První část snad platí, tam je to na koho svést. U druhé části aforismu už bych s tím nesouhlasil. Třeba v současné době, kdy tvrdíme, že máme demokracii, sami najdeme mnoho příkladů, třeba ve veřejných věcech, že to tak vůbec neplatí..
2.Také ne tak úplně. Svoboda začíná tam, kde končí svoboda někoho, nebo něčeho jiného.
3. S tímto lze v podstatě souhlasit.
4, S tímto lze také souhlasit a tak stále zůstává, že někteří jsou svobodnější než druzí.
5. Stará česká přísloví mají vždy pravdu. škoda jen, že už přísloví neříká nic o tom, co následuje, když už ta svoboda je.

Upravil/a: annas

Záleží na tom, co je pro nás boj, co tím chápeme. Boj s někým, za něco, pro něco, nebo proti něčemu Boj může být i způsob života, cesta k cíli. Například Boj o první místo od Jaroslava Foglara.Nebo Ježíšův osud. A co je svoboda? Možnost vybrat si jednu z možností? A je svoboda vnitřní a vnější. Mohu se cítit svobodně jako člověk, občan, ale ne duchem a opačně. Snad jediná svoboda jsou svobodné volby, kdy občan dává do obálky lístek, který si vybere. JInak vše dělá a rozhoduje se na základě názorů, přesvědčení a prostředí.

Svoboda jde ruku v ruce mírovým soužitím. Má-li být mírumilovné soužití funkční, musí se úplná svoboda částečně omezit ve prospěch celku. Je to ale ještě pořád svoboda, kterou si všichni její stoupenci přejí. Svoboda končí tam, kde platí hloupé a nesmyslné zákony, i když je to pořád lepší než nějaká krutá totalita či otroctví.
I Adam s Evou měli v ráji určitá omezení na zkoušku jejich poslušnosti, která jim
sice úplnou svobodu trochu omezovala, ale tzv. dodržování pravidel jim ale zajišťovalo jinak neomezený blahobyt.
Porušením pravidel omezené svobody vznikají problémy, které mohou onu celou svobodu zašlapat do země.